Debatu zahájil její moderátor Filip Remunda, který podle vlastních slov „prožívá dost silné rusofobní pocity, dnes zesílené událostmi na Ukrajině“, a proto se Aljochinové zeptal, co má na Rusku ráda, aby rusofobům pomohla najít k její zemi pozitivnější vztah. Podle ruské punkerky se nelze dívat na Rusko jen v souvislosti s jeho prezidentem. „Zdá se, že i u nás žije dost lidí, kteří skutečně udělali všechno, aby ti, jež jsou dnes u moci v Kremlu, nevládli, bohužel jich bylo málo. Rusko mám ráda, líbí se mi tam žít, baví mě natáčet videa, psát texty a cestovat po Rusku, prostě dělat věci, které v podstatě dělá každý. A není také nutné dělat ani propast mezi tím, co mám ráda já a co má ráda většina obyvatel mé země,“ odpověděla Marija Aljochinová.
Pak jí Filip Remunda promítl klip z českého internetu, který vznikl na základě posledních Hovorů z Lán prezidenta Miloše Zemana. „Teprve dnes jsem se dozvěděl, že se ze slavného rozhovoru z Lán stal jeden z nejoblíbenějších hitů českých teenagerů, část hovorů někdo zrapoval a jeho výslovnost pussy se stala hitem toho songu,“ uvedl ukázku Remunda. K výrokům českého prezidenta se pak vztahovala další diskuse.
„Co k tomu říct, když jsem to slyšela, pocítila jsem velký soucit k vašemu prezidentovi, je to smutné. Možná by ale bylo lepší říct pár slov o tom, co se odehrálo v kostele Krista Spasitele. Moskevský patriarcha Kiril oznámil, že by pravoslavní věřící měli hlasovat pro Putina, a my jsme s tím nesouhlasily, a proto jsme se rozhodli, že tam zazpíváme písničku Bohorodičko, vyžeň Putina. Chrám se totiž často využívá pro vystoupení různých skupin, není to úplně klasický kostel. Přišly jsme tam a čtyřicet sekund se nám dařilo zpívat a natáčet video. Zdá se mi, že na té písničce je nejdůležitější to, že ukázala, jak vláda a představitelé moci nesnášejí kritiku a jak se jí bojí. Pokud vaše slova urážejí představitele moci v Rusku, umlčí vás a před ničím se nezastaví,“ připomněla okolnosti svého odsouzení Aljochinová.
Remunda zmínil kritiku režiséra Nikity Michalkova, který podle něj dříve patřil k liberálům, ale dnes se silně vztahuje k pravoslavné církvi a na adresu Pussy Riot prohlásil, že by měly něco podobného zkusit v některé z mešit, a pak že jim rád v pravoslavném chrámu poskytne ochranu. Remundu zajímalo, jak přijímají členky Pussy Riot obecnou kritiku ruské společnosti, a to, proč situace v Rusku vyvolává tak silné reakce, jako jsou protesty Pussy Riot a dalších umělců.
Podle Aljochinové v tomto ohledu není Rusko nijak výjimečné a současní umělci dělají protestní akce všude na světě, ne všude je ale za to zavírají do vězení. Připomněla, že konceptualistovi Petru Pavlenskému po jeho poslední akci nazvané Svoboda na náměstí v Petrohradě hrozí podobný postih jako dříve Pussy Riot. „Autoritativní režim znamená naprostý marasmus. Diskuse, jestli se v kostele smějí zpívat protestsongy, ale vznikla jen proto, že nás zavřeli. Vladimiru Putinovi tak můžeme poděkovat za zajímavý příspěvek k současné debatě o umění,“ řekla Aljochinová. V diskusi popsala také svou cestu k aktivismu, uvedla, že se již jako studentka účastnila ekologického hnutí a protestů proti tehdejšímu ministrovi obrany, a tak se seznámila s prvními přáteli – aktivisty. „V demokratických zemích má společnost vliv na vládu, toho je třeba si vážit. K autoritářskému režimu a apatii ve společnosti je totiž jen krůček. Rusko je příkladem, jak rychle se k takové apatii dá sklouznout, to se ale týká i vás, tady v České republice, i tady byste to měli mít na paměti.
Trenýrky nad Hradem byly fantastické
Padla také otázka, zda to, že Aljochinová po propuštění cestovala po USA a setkávala se i s lidmi z establishmentu, neposouvá nekonformní umělkyni do role obhájce Ameriky, která je levicí vnímána jako imperiální zlo. „Myslím, že Amerika není žádný monolit, strávili jsme spoustu času s lidmi z hnutí Occupy Wall Street, kteří dělají věci proti korporacím. Jedna z našich nedávných akcí vycházela z protestů, které proběhly v New Yorku. Připadá mi zajímavé mluvit o tom, co se děje v různých zemích světa. Tak jsme se například seznámili i s akcí vaší skupiny Ztohoven. To, co se jim povedlo, bylo fantastické i z technického hlediska. Udělali z toho fantastické video, a to není jednoduché,“ pochválila akci vyvěšení trenýrek nad Pražským hradem Aljochinová.
Mluvilo se i o neumělecké činnosti vězněných členek Pussy Riot po jejich propuštění. Aljochinová popsala vznik organizace Zóna práva, která se začala zabývat lidskými právy vězňů. „Je to projekt na ochranu lidských práv, ale organizace nebyla registrována, nám totiž úřady odpověděly, že nechápou slovní spojení ,zóna práva‘. Zóna práva vznikla kvůli tomu, že jsme ve vězení pochopily, jak důležitá je pomoc zvenčí, cítily jsme se v určitém smyslu dlužníky a chtěly pomoci těm, kteří ještě ve vězení jsou. Když vidíte na vlastní oči, jaké bezpráví tam lidé zažívají, musíte pomoci hájit lidská práva těch lidí,“ vysvětlila motivy dalších aktivit členka Pussy Riot. Výsledkem dosavadních aktivit podle ní bylo zlepšení podmínek ve vězení, kde samy byly. „Za komunistického režimu se lidem vštěpovalo, že jednotlivec nemá žádná práva, že je jen šroubkem v soukolí a musí jen neustále pracovat. Ale to není správné, tak z člověka neuděláte nic dobrého,“ řekla Marija Aljochinová. Jako ukázka jejích současných aktivit byl v rámci jihlavského Inspiračního fóra promítnut filmový rozhovor Aljochinové s bývalým vězněm, který byl deset let v ruských věznicích.
Na „vlastizradu“ vás dostanou za cokoliv
V současném Rusku není podle Aljochinové problém postavit někoho, jako jsou lidskoprávní aktivisté, mimo zákon. „Ve všem, co děláme, se snažíme, abychom neporušili žádné zákony, ale pokud někdo bude chtít, může nám udělat problémy. K nebezpečným paragrafům například patří vlastizrada a vyzrazení státního tajemství. My sbíráme údaje o situaci ve věznicích, a když nás někdo bude chtít obvinit, může na nás tento paragraf vztáhnout. To, co je státní tajemství, totiž není příliš přesně definováno. Další nebezpečný paragraf je vlastizrada, za tu může být považováno téměř cokoli,“ popsala rizika hrozící aktivistům Aljochinová.
Za největší současný problém v Rusku označila Marija Aljochinová cenzuru. „Slovo cenzura je určité klišé, ale chci vysvětlit, jak vlastně v Rusku funguje. Tento mechanismus je velice důležité pochopit, cenzura je, když člověka nutí jednat tak, jako by byl stále sledován, psát tak, že vás za to kdykoli někdo může potrestat. Takový způsob života naprosto mění vaše vědomí a přestanete si připouštět myšlenku na protest. Strašné je, že se takový pocit může snadno rozšířit prostřednictvím médií, a to teď dělá naše vláda, která si zahrává s vlasteneckou rétorikou a nacionalismem a vrací se do historie. To lze překonat snad jen celospolečenskou diskusí, kterou mohou vyvolat pouze velice výrazné protesty. A pak samozřejmě válka,“ řekla Marija Aljochinová. Pro demokracii jsou podle ní nejdůležitější informovanost a nezávislá média. „Takové věci opravdu mohou změnit svět a já si nemyslím, že má Rusko specifickou roli, pokud jde o demokracii. Jestliže vláda nebude falšovat volby a poskytne politickou platformu, nastane změna,“ uzavřela politické téma Aljochinová.
Psali jsme:
autor: David Daniel
