Podle Jiřího Zlatušky lze hovořit nejen o selhání jedinců, kteří opisovali, ale i o selhání samotných univerzit, jelikož v případech plagiátů, které se objevily na veřejnosti u Malé a Krčála, to byla zcela jednoznačně odpovědnost vedoucích těchto prací a oponentů.

„Koneckonců tam bych viděl i dnes příležitost, kam upřít pozornost z hlediska trestněprávních důsledků,“ řekl s tím, že univerzity díky tomu, že je od roku 2006 povinnost zveřejňovat kvalifikační práce, šíří prostřednictvím plagovaných prací cizí díla, což je trestněprávní delikt.

Zlatuška pevně doufá, že tyto kauzy Krčála a Malé změní současnou praxi. „Učitelé zkrátka musejí vést studenty k tomu, aby neopisovali. Musí se změnit systém, při kterém učitelé veřejných vysokých škol mohou působit v těch melouších na soukromých školách, a přispívat tak k tomu, co jsme viděli třeba u paní Malé,“ řekl s tím, že jde o problémy, které jsou známé.