„Chcete tričko?“ zeptala se mě rozesmátá vietnamská prodejkyně uprostřed Hřenska, vstupní brány do Národního parku České Švýcarsko. Fotil jsem si zrovna černá trička německých skupin Landser a Böhse Onkelz. „Ti první jsou rasisti. U těch druhých to je sporné,“ řekl jsem a následně naznačil prstem uříznutí krku. Zasmála se, a prý: „To ne dobry“. Ale uklízela své krámky dál. Kšeft je kšeft!
Večer ve Hřensku
Ač je skoro po celý den Hřensko městečkem, kde to opravdu žije, tak k večeru umírá. Několik vietnamských krámků okolo říčky Kamenice nabízí až prapodivné, asi sádrové, figurky. Už ne tak moc trpaslíků, ale třeba vodníky, různé skřety a skřítky, šimpanze, surikaty, modrou kravku Milku anebo hospodyňky s vyvalenými ňadry. Taky roztodivná krmítka pro ptáky. Když zajdu do jedné asi ze tří místních vietnamských prodejen potravin, chlapík tam má kartony všech možných značek cigaret, ale po jednom balíčku je schopen prodat jen málo z nich. Kartony jsou cenově o něco levnější než v nedalekém německém Sasku.
Nicméně, po půl deváté už si nikde nedáte pivo. Nejspíš to je způsobeno nechutí pinglů obsluhovat zákazníka, co jim dá „pár drobných“ za pivo, možná i za tři, a nechce jídlo. A to pivo stojí kolem šedesáti korun a více. Jídlo nad dvě stovky. Zvláště mě pobavili v restauraci U Kostela, kde jim seděl jeden host, co měl ze sedmičky vína upitu dvojku, a nic. Ceny jsou zde obecně za běžné jídlo od 180 do 320 korun. Zato mě ohromila jedna provozní v malé restauraci, na které bylo vidět, že už toho má dost, ale přesto mi do kelímku pivko načepovala.
A ti muzikanti...
Jdu po hlavní třídě Hřenska, která zčásti vypadá jako malé Karlovy Vary, a z druhé jako malinkatá hanojská tržnice. Trhovci už zavírají, ale stejně jsou před jedním krámkem jasně vidět vyvěšená trička německých kapel. Jedno Böhse Onkelz, dvě Landser a další s nápisem „Sláva a čest německému vojákovi“. Přitom ti vojáci mají na hlavách helmy jako za Hitlerovy třetí říše. Vietnamka se na mě uculuje v přesvědčení, že bude mít kšeft... ale nebude. I když se to dnes tak moc nebere, mám jasno.
Fotogalerie: - Hřensko bez kšeftu
Když jsem byl před mnoha lety ve vietnamské tržnici v Aši, všiml jsem si na oko schovaných cédéček této kapely. „To rasistický, to špatný,“ řekla mi tehdy obchodnice. Běžné „upirátěné“ disky od Madonny, Michaela Jacksona či Metallicy stály dvě stovky, ty od Landser čtyři stovky. Jasná rasistická přirážka. V textech – jde o jakýsi hospodský oi punk – se vysmívají Afričanům, Turkům, Polákům a tak dále. Jejich první album se jmenovalo Říše se vrátí. A teď vidím v Hřensku jejich trička.
A ty texty…
A jejich texty? (Překlady jsou dosti nepřesné, omlouváme se, pozn. red.) V Říšské koloniální písni jsou třeba věty: „Opice jménem Mandela, sám opičí prezident. Dostává hloupé medaile od zkurvené OSN… Jak šťastní jsou podle vás hloupí černoši? Pokud se o ně my dobří Němci dobře postaráme. Učíme je to, co už dávno zapomněli. Aby zakryli svou nahotu a nesežrali se navzájem…“ V písni Polské tango se třeba zpívá: „Drž tlapky nahoře, nebo se ozve rána! Měl bys říct pravdu – odkud je munice? Řekl jsem pravdu… Lžeš, ty Poláčku.. Pamatujete na poslední válku? Za 18 dní jsme je porazili. Křičeli, že za týden budou v Berlíně. Jako váleční zajatci se tam dostali ještě rychleji…“
Text další písně zní: „Onehdy jsem našel krabici na půdě. Můj děda to tam schoval v roce 45. Uvnitř byly všechny hezké věci ze starých dobrých časů… Děda byl vůdce bouře v SS, Sturmführer… Děda býval součástí tankové divize Russerei. Žádný politický komisař jim neutekl. Protože s bolševiky nebylo slitování.“ V písni Nikdy je třeba: „Při revoluci ve staré Francii. Kdybyste vymysleli tento nesmysl, byli by všichni stejní. Nyní již hlásají míšení ras. Šukej bílý ženy, který by ti mohly slušet. Nikdy, nikdy, nikdy neříkám, protože Ku-Klux-Klan existuje navždy…“
Nicméně, nelze zapomenout na Böhse Onkelz, asi Špatní strejdové. Tady to je jiný příběh. Začali s punk rockem a v roce 1984 se spustili s nahrávací společností, která vydávala krajně pravicové až neonacistické kapely. A následně vytvořili písně Hrdost a Německo. Postupně se kapela stala miláčkem německé krajně pravicové scény. Pak se ale vrátila na běžnou kulturní scénu. Zhruba jako Daniel Landa a David Matásek z kapely Orlík, která třeba zpívala: „Tak poslouchej Mandela, takhle se to nedělá. Jedna věc je skoro jistá, ty jsi těžkej terorista.“
Ráno ve Hřensku
„Otvírací doba – když se mi chce. Tak 11 až 17 a někdy se mi taky nechce.“ To je zrána napsáno na jednom ze stánků, který se nachází už přímo na cestě ke klenotu Národního parku České Švýcarsko – k Pravčické bráně. Langoš tady mají za 125, klobásu za 95, kuřecí řízek s hranolky za 155, a podobná jídla jsou obdobně drahá. Bohužel, cesta k Pravčické bráně je jedno velké spáleniště poznamenané požárem. I přesto se sem turisté, zaplaťpánbůh, hrnou dál.
U cesty nahoru leží připomínka levnějších časů. Poražený ceník. Pivo za 35, a tak dále. Jenže, to už se nikdy nevrátí. Na skále u výjezdu k Labi je německý nápis ze starých dob – „Živí pstruzi“. A hned vedle vietnamský (podle překladatele ParlamentníchListů.cz, pozn. red.) nápis – „Žádné odpadky“.
Nicméně kšeft je kšeft a ve Hřensku se vydělává. I na „náckovských tričkách“, což policisté nechávají být, a to jsou tam velmi často. Možná to začíná být normální, možná ne. Tak uvidíme...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
koren
