„Najednou, aniž si toho kdokoliv všiml, se válka proti Islámskému státu v Sýrii a Iráku rychle vyvinula a rozrostla,“ píše Rogers a zmiňuje rostoucí přítomnost Ruska v místě konfliktu, rozšíření ISIS do Libye či nedávné útoky, ke kterým došlo v Paříži a v Kalifornii. Události, které dávají vzpomenout na rok 2003 a invazi USA do Iráku.
Jejím cílem bylo podle Rogerse ustanovit USA jako regionálního hráče a rozšířit tak sféru vlivu, k čemuž měly dopomoct čtyři původně plánované americké vojenské základny.
Nedávno se však americká vláda rozhodla k vyslání speciálních jednotek, které v malých počtech budou vyhledávat a získávat informace, ale i brát do zajetí teroristické vůdce. „Teoreticky tímto způsobem lze získat více a lepších informací,“ píše Rogers. Přirovnává to však k postupu jednotky Task Force 145, která působila ve „stínové válce“ v Iráku a jejíž činnost je přímo zodpovědná za vznik Islámského státu.
USA zároveň potvrdily, že poskytnou leteckou a zřejmě i pozemní podporu Iráku v jeho snahách o dobytí města Ramádí. To je pod kontrolou teroristů z Islámského státu, kterých je údajně ve městě zhruba 1000. Irácké jednotky o síle přibližně 10 tisíc mužů se totiž snaží toto město neúspěšně dobýt již od srpna. „To je jen další z mnoha ukázek, že ISIS je mnohem odolnější, než se předpokládalo.“
Navíc se hnutí dostalo už i za hranice Sýrie a Iráku, což je pro USA jasným znamením, že je třeba rozšířit počet svých vojenských základen, aby mohly úspěšně bojovat proti stále početnější teroristické skupině. „Nálety údajně zabily od srpna 2014 již 20 000 přívrženců Islámského státu, ten mezitím však získal 30 000 dalších stoupenců z mnoha zemí.“
Rogers následně uvažuje nad možnými kroky Washingtonu. Za prvé by mohl ze čtyř již existujících základen učinit opravdu velká střediska a udělat z nich tak centra své moci v Africe a na Blízkém východě. Rozšíří také pole působnosti do zemí jako Etiopie, Kamerun či Niger.
„Protože nelze předpovídat budoucnost, tyto regionální uzle – od Moronu ve Španělsku po Džalálábád v Afghánistánu – poskytnou předsunutou sílu, která bude moci reagovat na množství krizí, teroristů a podobně. To umožní jednostrannou krizovou odpověď, protiteroristické operace či útoky na vysoce hodnotné cíle,“ cituje Rogers amerického ministra obrany Ashtona Cartera. V jeho proslovu se soustředil zejména na slovo „jednostrannou“. To podle něj jasně naznačuje, že USA se cítí ohroženy ve své pozici globální síly.
Na závěr zmiňuje rozhodnutí Velké Británie také rozšířit svoje působení v Sýrii. Rogers tvrdí, že možná nakonec dají všichni za pravdu Jeremy Corbynovi, který tvrdí, že čím více se snažíme zasáhnout, tím více hrozeb proti sobě stavíme a že by válka mohla trvat mnohem déle, než s čím všichni počítají.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
