Od nepaměti na světě uplatňovali své právo silnější. Stejně dlouho ale trvají snahy se pozdvihnout z této hlubiny, protože lidé dokázali být krutější než zvířata. Ve jménu různých bohů bylo vysloveno mnoho krásných idejí, ale též spácháno mnoho zločinů, ještě nesmyslnějších a hrůznějších než předtím. Již před dvěma tisíci let se moudří usnesli, že spory dvou osob má řešit třetí strana, a tak se stal příkaz ustavit soudy základním znakem civilizace. Nehledě na to ale posléze došlo dokonce k průmyslovému vyvražďování a bombardování celých skupin lidí a společenství, národů a náboženství, a to bez jakéhokoliv soudu.

Potom se lidé přece jen trochu zachvěli, a zamysleli se nad návrhy na nějaké rozumnější uspořádání, které by skýtalo naději, že se ty hrůzy už nebudou opakovat. Těch nápadů tu bylo historicky mnoho a ten od Jiříka z Poděbrad nebyl ani první, ani poslední. Domluva na mezinárodní úrovni, kde by se ti silní podrobili pravidlu nekonat druhým, co by sami nechtěli strpět. Chvíli to fungovalo, ale přání silných byla málokdy plněna, a na to oni nebyli zvyklí. Nadto začali cynicky glosovat, že jim stejně nikdo neučiní to, co si oni mohou dovolit činit druhým.

Kromě toho dávala světová organizace národů skutečně mnoho oprávněných důvodů ke kritice, protože jednala těžkopádně, a hlavně – stanoviska jednotlivých států byla na prodej. Kšeftovalo se s jednotlivými zájmy různých států, lobbisticky se formovaly účelové koalice.