Někdejší ministr vnitra a člen ODS Jan Ruml nešetřil kritickými slovy, když se rozpovídal o tom, jak to chodilo na počátku 90. let ve straně. Zvláště s financováním strany to prý nebylo vždy v pořádku. Do ODS proudily peníze, o kterých Václav Klaus musel vědět, byť z nich možná sám neprofitoval. Musel prý však vědět, že jde o dary od firem, které mají zájem podílet se na privatizaci.
To byl ostatně důvod, proč Ruml nutil Václava Klause k rezignaci z postu předsedy ODS. O tomto kroku se dnes mluví jako o sarajevském atentátu. Ruml však se svým požadavkem neuspěl, odešel z ODS a založil Unii Svobody.
Více informací o rozhovoru Jana Rumla naleznete zde.
Bývalý starosta Prahy 8 za ODS Václav Musílek to ale vidí jinak. Muž, který se vždy řadil ke stoupencům Václava Klause a odešel ze strany spolu s „otcem – zakladatelem“. Jakékoli řeči o nošení igelitek s penězi do centrály ODS Musílek odmítl. Když slyšel Jana Rumla, prý mu bylo smutno. Musílek má i dvacet let po těchto událostech za to, že se Ruml mohl ODS omluvit.
„Tak jsem si pustil Kubíkův rozhovor s Janem Rumlem. Myslel jsem, že budu zdravě naštvaný. Ale bylo mi z Rumla spíše smutno a místy za něho i trapně. Měl unikátní šanci se omluvit za sarajevský atentát a za neblahou roli, kterou v něm a po něm sehrál. Bohužel on není člověkem, který by dokázal překročit svůj stín jako někteří z těch, kteří se k té zoufalé a jedné z nepodlejších akcí po listopadu 1989 přidali,“ napsal Musílek na sociální síti Facebook.
Ruml prý tuto příležitost promeškal a zopakoval jen spekulace o igelitkách plných peněz, s nimiž se chodilo do ODS. Jenže o tom podle Musílka nepředložil jediný důkaz. Jen znovu vyslovil nesmysly, které opakuje už dvacet let. Tak to alespoň vidí bývalý starosta za ODS. S těmito nesmysly údajně přišla v roce 1997 média, např. novinářka Sabina Slonková. Ta se opřela o výroky třetiřadých politiků a lobbistů. Tehdy byl Musílek mluvčím ODS, takže o tom prý ví své. Jako právník se prý tehdy snažil vysvětlovat, že on nemusí dokládat, že žádná černá konta ODS ve Švýcarsku neexistují. Bylo naopak úkol těch, kdo o „černých kontech“ mluvili, aby prokázali jejich existenci. Platí to i o Janu Rumlovi.
„Co mě však nepřekvapuje, je působení Jana Rumla jako přednášejícího pro neziskovku Člověk v tísni, spolufinancovanou Sorosovou nadací Open Society. Jak sám řekl, hodně teď přednáší středoškolákům a vysokoškolákům. Je tak součástí indoktrinace mladé generace za účelem prosazování cílů, kterými jsou vstřícný postoj k ilegální migraci, omezování pravomocí národních států na úkor EU a rozdmýchávání nenávisti k Rusku, Donaldu Trumpovi a euroskeptickým politickým silám. Smutný pohled na bývalého vrcholového politika klausovské ODS,“ uzavřel Musílek.
Václav Musílek doslova napsal:
Tak jsem si pustil Kubíkův rozhovor s Janem Rumlem. Myslel jsem, že budu zdravě naštvaný. Ale bylo mi z Rumla spíše smutno a místy za něho i trapně. Měl unikátní šanci se omluvit za Sarajevský atentát a za neblahou roli, kterou v něm a po něm sehrál. Bohužel on není člověkem, který by dokázal překročit svůj stín, jako někteří z těch, kteří se k té zoufalé a jedné z nepodlejších akcí po listopadu 89 přidali.
Jan Ruml opakuje fráze o úplatcích, černém kontu a igelitkách plných peněz, které sponzoři nosili do ODS. Detailně však o nich nic neví, nebyl u toho, zná to z doslechu. To mu však nebrání opakovat všechny nesmysly, kterými veřejnost tehdy krmila média, bez toho, že by měla jediný důkaz (viz Klausova vila ve Švýcarsku).
Jak kdysi prozradil Jindřich Vodička na otázku odkud má ty zaručené informace. Prý mu to řekla Sabina Slonková. Úloha médii v událostech roku 1997 kolem ODS byla klíčová. Média nejdříve z různých ničím nepodložených náznaků a některých hloupých vyjádření některých druho až třeti třídních politiků a lobistů vytvořila vyfabulovanou kauzu, a pak se pasovala do role dodavatelů důkazního materiálu, který si předtím sama vymyslela.
Bylo to svým způsobem geniální. Dobře si jako tehdejší tiskový šéf ODS pamatuji, jak špatně se proti tomu bránilo. "Dokažte, že nemáte černá konta, dokažte, že nemáte ulité peníze v zahraničí, dokažte, že Václav Klaus nevěděl.....!" Se vzděláním právníka namítáte, že nemůžete dokázat něco, co se nestalo. To ale nikdo nechtěl slyšet. Stála proti nám jednotná fronta, která prostě věděla a měla svou pravdu, o níž se nepochybuje.
Jan Ruml zjevně žije v tomto bludu dále. ODS samozřejmě měla problémy s financováním, ostatně jako většina tehdy činných politických stran. Zejména po té, kdy média svým neuvěřitelným honem na zveřejněné sponzory většinu z nich otrávila a někdy dokonce existenčně ohrozila. Ale v porovnání s mírou štvanice na ODS a Klause ke konci roku 1997 to byly okrajové záležitosti, navíc už dávno veřejně známé.
Mohl bych se smát Janu Rumlovi za to, že i jako právník (tehdy jím ještě nebyl) vystudovaný v proslulé Plzni, by měl pro svá tvrzení uvádět důkazy, ne jenom žvásty z doslechu. Mohl bych si ťukat na čelo a podivovat se, jak mu tehdy mohli volat hejtmani z ODS, když tato funkce vznikla až o 7 let později. Mohl bych kroutit hlavou nad jeho tvrzením o údajné dohodě Klause a Zemana z jara 1998 o opoziční smlouvě. Tedy v době, kdy o podobném uspořádání ještě nikdo nic netušil a heslem ODS ve volební kampani bylo mimo jiné "Doleva nebo s Klausem". Ale bylo by to zbytečné.
Co mě však nepřekvapuje, je působení Jana Rumla jako přednášejícího pro neziskovku Člověk v tísni, spolufinancované Sorosovou nadací Open Society. Jak sám řekl, hodně teď přednáší středoškolákům a vysokoškolákům. Je tak součásti indoktrinace mladé generace za účelem prosazování cílů, kterými jsou vstřícný postoj k ilegální migraci, omezování pravomocí národních států na úkor EU a rozdmýchávání nenávisti k Rusku, Donaldu Trumpovi a euroskeptickým politickým silám. Smutný pohled na bývalého vrcholového politika klausovské ODS.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
