Pražský arcibiskup a kardinál nejprve zareagoval na Zaorálkova ostrá slova a jeho rétoriku přirovnal ke stylu komunistického prokurátora Urválka a zastal se Moniky Pajerové, stojící na druhé straně sporu, kterou Zaorálek kritizoval za zveřejnění soukromé korespondence.
„Ve své rétorice hodné nechvalně známého Václava Kopeckého či Dr. Urválka hovoří o ‚antikomunistickém třeštění‘. Neštítí se nazvat gestapáckými či estébáckými metodami skutečnost, že paní Pajerová ocitovala z jeho dopisu, který jí před časem napsal a v němž jasně hovoří o tom, že ‚ústav je špinavá, hnusná instituce, kterou je potřeba vymést‘. Na přímý dotaz moderátora se vykrucuje a vyčítá paní Pajerové, že cituje ze soukromé korespondence, nakonec však svá slova nedokáže popřít,“ vzkázal před několika dny kardinál.
„Nejraději by mě postavil na hořící hranici“
Lubomír Zaorálek poté ještě přiostřil a obvinil Dominika Duku, že by ho prý nejraději upálil. „Vypadá to, že pan kardinál by zřejmě ty, jejichž názory se mu nelíbí, nejraději postavil na hořící hranici. Napadá mě jediný důvod, proč to dělá. Splácí dluh vládním stranám, které ho tak skvěle odměnily církevními restitucemi. Jen je mi líto, že česká katolická církev ve vystupování svého primase, zůstává na hony vzdálená slovům o skromnosti, střízlivosti a pokoře, která slyšíme od nového papeže Františka,“ vyčítal místopředseda socialistů kardinálovi.
„Nemíním pana Zaorálka upalovat, jen ho vážně prosím, aby se choval tak, jak jsem ho poznal před léty prvně – tedy s větší tolerancí a také s větší noblesou. Neříkám, že pan Zaorálek je pan Urválek, nebo pan Kopecký, ale je to ta rétorika,“ konstatoval poté Dominik Duka, který zároveň odmítl, že by vládním stranám splácel nějaký dluh za církevní restituce, neboť o vydání majetků již de facto rozhodl parlament ČSFR.
Psali jsme:
Kardinál byl za komunismu vězněn, jeho reakce je pochopitelná
Podle historika Jaroslava Šebka by bylo rozumné, aby obě dvě strany této vyhrocené debaty ubraly na emocích. „Chápu však kardinála Duku, který byl za své názory a postoje v 80. letech vězněn, takže jeho vyjádření jsou podepřené touto zkušeností. Podle mého názoru není příliš férové vyčítat církvi nezájem o potřebné občany, protože řada institucí, založených církvemi, působí právě na sociálním poli (nemocnice, sociální instituce, hospice), kde jsou služby těchto zařízení využívány i lidmi, kteří se vůbec k církvi nehlásí a oceňují je. Co je však problém, že ve větší míře se nevyjadřují ke konkrétnímu společenskému dění a více nepřipomínají potřebu solidární společnosti,“ uvádí historik, který se zaměřuje na církevní problematiku.
Je normální, že se církev zapojuje do společenského dění
Obecně by podle něho církve a jejich duchovní měly být apolitické, Šebek však vidí jako přirozené, když se církve jako součást společenské struktury k nejrůznějším věcem vyjadřují. Ve věci politických činností duchovních výrazně již před více než sto lety zakročil papež sv. Pius X., který kléru zakázal politickou angažovanost s tím, že by se měli věnovat péči o svěřené duše.
„Co se týká angažovanosti církví ve veřejných záležitostech, je dobré rozlišit dvě věci. Církve by měly být ze své podstaty apolitické a ve vztahu ke katolicismu Vatikán ve 20. století podnikal například řadu kroků, aby například eliminoval politickou činnost duchovních. Na druhou stranu je přirozené, že se církve jakou přirozená a normální součást občanské společnosti vyjadřují k veřejnému dění a jsem přesvědčen, že jejich představitelé mají co říci k sociálním i politickým záležitostem. Nakonec, příkladem je i nový papež František, který se nyní vyjadřuje ve velké míře i k takovým věcem, jako je korupce nebo sociální problémy ve světě,“ konstatoval pro ParlamentníListy.cz historik Jaroslav Šebek.
K tématu:
autor: Radim Panenka
