Zatímco minulý týden se po Kavčích horách chodilo v černém, v pondělí 22.6. tam má proběhnout hodinová stávka. A tentokrát zaměstnanci avizují, že jejich protest pocítí i diváci.

„Součástí stávky bude demonstrace ve stejný den od 12 do 13 hodin, což by byla jediná hodina, po kterou by zaměstnanci nepracovali a tedy stávkovali,“ varují členové iniciativy Veřejnoprávně. V ní se spojili zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu.

Jejich požadavkem je zachování současného modelu financování skrz koncesionářské poplatky a zastavení jakýchkoliv snah převést financování veřejnoprávních médií pod státní rozpočet. Současný systém podle nich funguje a o opaku je nikdo nepřesvědčil.

Dnes jsme do České televize a Českého rozhlasu vyrazili v černém a symbolicky za pět minut dvanáct vzkazujeme: veřejnoprávní média jsme odhodlaní bránit!

Nechceme, aby veřejnoprávní televize a rozhlas, které patří vám, občanům, byly přímo závislé na politické vůli kterékoliv… pic.twitter.com/ybDzkj9SQI

— Veřejnoprávně! (@verejnopravne_) June 3, 2026

Novináři původně kritizovali návrh zákona o médiích veřejné služby, předložený ministrem financí Oto Klempířem. Ten spadl pod stůl kvůli množství připomínek, které se sešly v rámci připomínkového řízení. Zákon podle mnohých příliš ambiciózně řešil priority vysílání a další aspekty veřejnoprávního vysílání, přičemž v některých věcech vytvářel zmatky a konflikty s dosavadní legislativou.

Na začátku týdne měl Andrej Babiš sdělit ředitelům televize a rozhlasu, že vláda navrhne subtilnější řešení, které by rušilo poplatkový systém financování a nahradilo jej přímým financováním ze státního rozpočtu.

Fotogalerie: - Pavel na vládě

Redaktoři v reakci potvrdili stávkovou pohotovost, kterou drží už několik dní, a kvůli „ohrožení financování, stability a hospodaření ČT a ohrožení zaměstnanosti“ oznámili výstražnou stávku.

Stávka by měla probíhat po celý den a „být znát i ve vysílání“. Ještě je prý v jednání, co to bude znamenat. K přerušení vysílání doposud došlo jen na konci roku 2000, když zaměstnanci protestovali proti volbě generálního ředitele ČT Jiřího Hodače. Tato „televizní krize“ se stala zásadním momentem v dějinách televize, která dala mimořádnou moc odborovým organizacím a redaktorům.

Přelomem se tehdy stalo také angažmá umělců a celebrit, které v ikonických chvílích stáli ve studiu za vysílajícími redaktory, účastnili se demonstrací a jezdili po republice vysvětlovat lidem, že ODS a ČSSD jim chtějí sebrat jejich televizi.

Od té doby jsou akce umělců folklorem jakéhokoli televizního protestu.

Ty poplatky platím já

Letošní akce pracují zejména se sloganem „Jsme s vámi, buďte s námi“, který byl heslem zaměstnanců Československého rozhlasu, organizujících protiokupační vysílání v srpnu 1968.   

Podle stejného mustru podpořila potleskem Českou televizi a Český rozhlas i další divadla.

Herci z Národního divadla k potlesku přidali i etudu s hláškou „Ty poplatky platím já“ v podobě slavného trumfování ze Stroupežnického Našich furiantů.

V občanském sektoru si téma podpory České televize osedlal zejména spolek Milion chvilek pro demokracii, který přišel s originálním nápadem, že pokud vláda zruší koncesionářské poplatky, mohou lidé posílat stejnou částku měsíčně jim a oni za ni budou za veřejnoprávní televizi a rozhlas bojovat.

Fotogalerie: - Zeman navržen

„Rozhlas sloužil v těžkých chvílích jako ochranný štít proti zvůli politických režimů. My mu to teď musíme oplatit a bránit Český rozhlas proti zestátnění,“ burcoval spolek už v květnu, k výročí Pražského povstání v roce 1945.

Pro kontrolu NKÚ z opozice jen Pospíšil

Právě „zestátnění“ je dalším heslem. Podle tohoto výkladu má převedení veřejnoprávních médií pod státní rozpočet znamenat, že politici budou moct média ovládat a případně „vyhladovět“.

Jiní ale považují za důležité, aby Česká televize a Český rozhlas, dvě instituce zřizované zákonem, skutečně fungovaly v rámci českého právního systému. Včetně toho, že jejich hospodaření bude kontrolováno Nejvyšším kontrolním úřadem, který má ze zákona kontrolovat „hospodaření se státním majetkem a finančními prostředky vybíranými na základě zákona ve prospěch právnických osob“.

Ačkoliv podle mnoha právníků do této formulace spadají i koncesionářské poplatky, televize a rozhlas doposud této kontrole nepodléhaly.

Právě zavedení dohledu NKÚ se některým zdálo jako přijatelný kompromis. V Senátu tuto iniciativu podpořili i zástupci současné sněmovní opozice, která jinak jakékoli změny v přístupu k České televizi a Českému rozhlasu odmítá. Návrh prošel, ačkoli se jednalo o novelu Ústavy, ke které je třeba většina tří pětin.

Fotogalerie: - Mimořádná s EET

Novela Ústavy zamířila do Poslanecké sněmovny. Zde na konci března úspěšně prošla prvním čtením a zamířila do výborů. Ve středu se návrhem zabýval výbor ústavně-právní.

Ačkoliv s podřízením televize a rozhlasu NKÚ formálně podporují i opoziční strany (některé to dokonce měly i ve volebním programu), realita na výboru byla podle jeho místopředsedy Libora Vondráčka jiná.

Návrh nakonec z opozičních členů výboru podle něj podpořil pouze Jiří Pospíšil, ostatní se postavili proti.

V tomto výboru z opozice zasedají Marek Benda, Eva Decroix, Katerina Demetrashvili, Karel Dvořák, Karel Haas, Václav Pláteník a Kateřina Stojanová.

„Změna postoje u významné části opozice vyvolává otázku, zda ve skutečnosti nechtějí Českou televizi a Český rozhlas schovávat před NKÚ,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Libor Vondráček. Je prý velmi zvědav na hlasování opozice ve finálním třetím čtení.

Fotogalerie: - Okamura pozval bývalé předsedy sněmovny

Část opozice se snaží návrh spojit se současnou debatou o poplatcích. „Spojování této otázky s financováním ČT může být jen zástěrka,“ obává se Vondráček.

Bývalý ministr dopravy Martin Baxa z ODS vládu obvinil z „chaosu a nedobrých úmyslů“.

Terčem kritiky se stal hlavně ministr kultury Oto Klempíř. Někteří mu kvůli tomu nadávají do estébáků a jeho specifický obličej je vděčnou předlohou pro karikatury. 

Herečka Aňa Geislerová se ve studiu Reflexu rozpovídala, že si jej pamatuje z dob, kdy byl jejím životním partnerem jeho kolega z kapely Roman Holý. Už tehdy před lety z něj prý cítila zvláštní neklid. „Vždycky tam bylo něco strašně zvláštního na něm,“ vyprávěla. Pak si prý tento neklid dala dohromady s informacemi, které slyšela o jeho užívání drog, pak o Klempířově spolupráci s StB, a když se dal dohromady s Motoristy, pochopila prý, že na tomto člověku je špatně všechno.

„Všechno, co kdy možná budoval, definitivně ztratil, až tahle parta skončí, protože ta definitivně skončí, tak to, myslím, nebude mít snadné,“ zamyslela se umělkyně s tím, že mu nakonec za kamarády zbydou jenom „Hranáč a Micinka“.  

Přisvojili si televizní čas i techniku

I ostatní protesty proti nové legislativě mají dramatický efekt, odpovídající specifikům televizního prostředí. Už protesty v roce 2000 měly značně rozvernou polohu, jedním z jejich symbolů se stalo třeba plyšové prase, které redaktoři házeli po Hodačově ředitelce zpravodajství Janě Bobošíkové a říkali mu „Bobovize“.

Při „černém“ protestu v minulém týdnu tedy zaměstnanci hlasem populárního moderátora Daniela Stacha varovali: „Dnes jsme do České televize a Českého rozhlasu vyrazili v černém a symbolicky za pět minut dvanáct vzkazujeme: veřejnoprávní média jsme odhodlaní bránit!“

Média řízená vládou a připravená o nezávislost by podle nich byla černá, zatímco oni je chtějí pestrá, barevná a svobodná. A tuto roli považují za ohroženou.

Protestní shromáždění před hlavní budovou tak vždy začínala „za pět minut dvanáct“ v 11.55. Problematičtější je, že se ve stejný čas zastavilo i vysílání a diváci byli nuceni sledovat tento happening v přímém přenosu.

Podle mediálního analytika Petra Žantovského, nově zvoleného člena Rady Českého rozhlasu, toto vysílání ukazuje přesně to, s čím je u protestů z Kavčích hor největší problém.

Fotogalerie: - O připravenosti armády

„To je již známo ze zimy 2000/2001, tzv. krize v ČT. Tehdy si část zaměstnanců přisvojila vysílací čas, techniku, dokonce i billboardy za peníze ČT, aby vystavila své zájmy,“ připomíná.

Televizáci sice operují s tím, že „jejich“ znamená „koncesionářů“ nebo „občanů“, které staví proti „politikům“. Reálnými beneficienty této veřejnoprávní konstrukce jsou ale redaktoři a spolupracovníci televize, kteří jsou za tvorbu pořadů odměňováni. A pokud se veřejnost, jejímž jménem se zaštiťují, o výši jejich odměn začne zajímat, obvykle nastupují ustanovení o ochraně osobních údajů nebo o ochraně obchodního tajemství.

Etický kodex České televize k tomu uvádí: „Česká televize poskytne na vyžádání informace o hospodaření s televizními poplatky i dalším majetkem v rozsahu údajů, které je povinna sdělovat podle zákona o svobodném přístupu k informacím.“

Veškeré snahy o změnu tohoto svérázného pojetí veřejnoprávní transparentnosti historicky dopadly neúspěšně. Legendou se staly smlouvy, ve kterých byly začerněny celé stránky, nebo dopisování občanů s právním oddělením ohledně platu Václava Moravce.

Část politiků, jak naznačil Libor Vondráček, možná usiluje o totéž i při projednávání návrhu na podřízení veřejnoprávních médií kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu.

Podle mnohých tento sporný přístup začal už ve chvíli, kdy si zaměstnanci prostřednictvím veřejnoprávních prostředků vymohli konec Jiřího Hodače a Jany Bobošíkové. A přežívají i nadále.

„To, že to nikdo nikdy nenesl odpovědnost, je chyba tehdejších politiků, kteří se polekali domnělého vlivu novinářů. To zadělalo na situaci, v níž jsme dnes,“ myslí si Petr Žantovský. 

Zaměstnanci České televize se k ní podle něj chovají jako ke svému majetku.

V této logice jim nepřijde divné, že propagaci vlastních zájmů prezentují jako nestranné zpravodajství a zcela stírají mediální kategorie autora a šiřitele zprávy.

V Zákoně o České televizi se přitom jasně uvádí, že hlavním úkolem veřejné služby v oblasti televizního vysílání je „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“.

„Takové chování se míjí s posláním veřejnoprávních médií,“ uzavírá docent Žantovský.