Podle statistik se za posledních pět let ve školách v USA střílelo téměř třistakrát, což je v průměru jeden takový incident týdně. V Americe je podle Tomáše Pojara poměrně volné nošení zbraní, a to je jedna z příčin, proč tam umírají ve školách děti tak často. „Je tam zkrátka kultura nošení zbraní. USA je i velký kontinent, proto se při počítání incidentů dostanete k tak vysokým číslům,“ upřesnil analytik a dodal, že v USA je mnohem jednodušší si zbraň sehnat a školy a další zařízení nejsou nijak významně chráněny.
„Pak se lehce stává, že tu a tam se nějaký psychopat zblázní, někdo zešílí a rozhodne se školu vystřílet,“ řekl a dodal, že u nás v Uherském Brodě se nedávno stal také podobný případ. V případě střelce na Floridě šlo o studenta, kterého škola vyloučila, protože byl agresivní a na sociálních sítích se netajil obdivem ke zbraním. „Tyto náznaky se dají považovat jako varovné a o člověku, který má problémy, se hovořilo opakovaně. Měl zbraně, fotil se s nimi podobně, jako to dělají džihádisté,“ řekl Pojar a přiznal, že vzhledem i k jeho výhrůžkám, násilnickým sklonům a psychickým problémům měl být dávno sledován.
Podle Pojara je jako prevence monitoring sociálních sítí naprostou nutností. „Dost často je to jediné a hlavní vodítko, kdy je možné tyto ‚osamělé vlky‘ chytit a zaznamenat je, než k takovým útokům dojde,“ míní. Ve škole na Floridě, kde při střelbě zemřelo sedmnáct studentů, se prý učili, jak se v takových případech chovat, bohužel to ale nepomohlo. „Ale bránit se dá především a jedině tak, že se takový psychopat do školy nemá vůbec dostat a každý, kdo do školy jde, by měl chodit přes bezpečnostní kontrolu, kde by ukázal, co vše má u sebe a v tašce,“ je si jistý Pojar, který je přesvědčen i o tom, že jednou USA k větším kontrolám škol jistě přistoupí.
Americký prezident Donald Trump přitom již říkal, že by chtěl zvýšit bezpečnostní opatření na školách. „Může to klidně skončit tím, že před každou školou bude stát policista, stejně jako nyní stojí policisté na přechod pro chodce. V Americe to již v mnoha školách i tak funguje. Možná jednou budou kontroly stejné jako u vstupu na letiště,“ dodal.
Případ ze střední školy na Floridě prý nebude mít v USA podle Pojara žádný vliv na debaty o tom, jako jsou pravidla pro nošení zbraní. „Určitě nenastane změna v základních pravidlech tohoto systému, ústavního zákona a práva nošení zbraní. K regulaci Spojené státy nepřistoupí,“ řekl Pojar, podle kterého je to velmi složité a většina Američanů to ani nechce. Určitě se ale prý zvýší zmiňovaná bezpečnost na místech, kde k takovým útokům velmi často dochází.
Od roku 2014, kdy u nás v Česku psychicky nemocná žena napadla na střední škole ve Žďáru studenta, který se zastal své kamarádky a přišel o život, se v českých školách změnila především kontrola lidí, kteří do škol vstupují. „Od té doby více škol dbá na to, že nemají otevřené dveře a nemůže tam kdykoli a kdokoli vstoupit. Sám přednáším na středních školách a je prakticky nemožné, abych do školy vešel přímo z ulice, aniž by mě někdo nezkontroloval a nezjišťoval důvod mé návštěvy,“ uvedl Pojar, podle kterého to ještě před několika lety tak nefungovalo a vzhledem k celkovému napětí v Evropě a útokům se podnikly právě tyto kroky.
„V Praze se i analyzují takzvané měkké cíle, kde by pravděpodobněji mohlo dojít k teroristickým útokům. Dělají se různá opatření, některá vidět jsou, některá ne. Situace se v tomto směru opravdu mění,“ dodal.
Podle Pojara jsou u nás pravidla pro nošení zbraní nastavena dobře, jsou fungující a lepší než ve většině evropských zemí. „Fakt, že jsme v danou chvíli museli měnit náš systém, je v zásadě zbytečný. Jestli lidé, kteří zbraň mají, s ní umějí zacházet, je otázka, nakolik byli cvičeni. Nikdo moc do armády nechodí a běžný výcvik nestačí k tomu, že jej mají lidé zažitý,“ uzavřel analytik s tím, že shledává jako dobré to, že vydávání zbrojního průkazu je vázáno na pravidelný trénink a výcvik, jelikož zbraň by měli mít lidé, kteří s ní opravdu dokážou zacházet bezpečně. Může se totiž pak snadno stát, že s ní dotyčný nakonec nadělá více škody než užitku, i když to v podstatě může myslet dobře.
Psali jsme:
autor: nab
