„Jak se chová dnešní společnost?“ ptal se kněz. Dá se to prý popsat výrokem: „Ať se stará stát. Platím přece daně.“ Stejně tak se prý společnost staví k otázkám mravnostním. „Přiznejme si, že naše společnost je zcela pošetilá, protože nemá touhu poučit se,“ kázal Piťha. „Jsme nepoučitelní, a podle toho dopadneme,“ věštil kněz.

Po nekonkrétních apelech se Petr Piťha dostal k jádru věci. Řekl, že v Parlamentu se schvaluje Istanbulská úmluva, což nechává českou společnost v klidu. „Možná, že vůbec nevíte, o jaké nebezpečí jde,“ upozornil.

Nebezpečí vidí Piťha už v tom, jak je úmluva formulována. V textu samotném prý není nic, co by rozumný člověk nepodepsal. Nebezpečí je ukryto až ve velice rozsáhlé důvodové zprávě. A navíc je nutné text číst v kontextu dalších dohod a proklamací. Podle něj smlouva rozšiřuje rozsah práv a svobod. Piťha namítá, že svoboda se neskládá z dílčích svobod a svobodiček, ale je jednotná a nedělitelná. „Svoboda buď je, a pak z ní všechny svobody přirozeně vyplývají, anebo není a je nesvoboda,“ prohlásil kněz.