Bylo by hříchem, kdybychom si na začátku dnešního Newsroomu nevšimli posunu České televize k pluralitě a nestrannosti. Jako důkaz nám poslouží pořad letitého spolupracovníka „naší vaší“, který si do žižkovské věže k nedělnímu obědu již léta zve pečlivě vybrané hosty, udržujíc tím poslední zbytky diváků v příjemném opojení veřejnoprávností. Ale dost ironie. Na stránkách Parlamentních listů se již několikrát psalo o podivné dramaturgii diskusních pořadů z dílny Kavčích hor. Tak nějak jsme si zvykli na variantu 3 versus 1, kdy dva hosté se stejným názorem ve studiu tepou jednoho nebohého protivníka, a to pod kuratelou agitačně zapáleného moderátora.
Tento model lze pravidelně vídat u témat, jako jsou třeba imigrace, Brusel, Rusko či takzvaný populismus a extremismus. Nemusím dodávat, že převahu mají vždy ti se „správným názorem“. Nicméně pokrok nezastavíme a tým Václava Moravce dokázal hranici nemožného posunout ještě dál, k variantě 4 versus 0. Předminulou neděli se nad tématy, o kterých se zcela jistě nezačne mluvit, sešli brněnský primátor Petr Vokřál, poslanec Mikuláš Ferjenčík a hejtman Pardubického kraje Martin Netolický. Hlavní částí jejich debaty byl prezident Miloš Zeman a jeho novičokská partie. Kdo alespoň trochu sleduje české politické dění, ví, že zmínění pánové jsou zarytí odpůrci Miloše Zemana, což jako demokrat a obhájce svobody slova zcela respektuji a jejich názory vítám.
Veřejný lynč prezidenta, na který výpalným přispěli i Zemanovi voliči
To, že českého prezidenta nemá příliš v lásce ani nestranný moderátor Václav Moravec, netřeba příliš zdůrazňovat. A tak jsme se na dlouhé minuty stali účastníky veřejného lynče Miloše Zemana, na nějž z velké části prostřednictvím koncesionářského výpalného přispěly i miliony jeho voličů. Jako by v české společnosti neexistoval nikdo, kdo s kroky Miloše Zemana souhlasí a kdo by ve vysílání tři miliony jeho voličů zastoupil. Čtenáři Parlamentních listů vědí, že takových lidí je celá řada, nicméně v České televizi tento server zřejmě nečtou. A to je chyba. Takže Václave, kdybyste nějaká jména i s kontakty potřeboval, rád pošlu. A nic za to nechci.
Psali jsme:
Aby toho nebylo málo, o týden později si pan moderátor do debaty nad tématy „situace v zemích střední Evropy, vzestup nacionalismu v Evropě, odstředivé tendence v rámci EU, vztah EU a Ruska“ pozve politoložku Terezu Novotnou ze think-tanku Europeum a politologa Jacquese Rupnika z pařížské univerzity sociálních věd Sciences Po. Opět jsme byli svědky varianty diskuse, kdy hosté zastávají stejný postoj a vzájemně si při obhajobě svého světonázoru přikyvují. Proboha, co z toho povinně platící divák má? Proč tam proti veřejnoprávně oblíbenému panu Rupnikovi či paní Novotné nesedí někdo z odpůrců dnes již neskrývané (neo)liberální diktatury? Takhle přece v televizi soudruzi tlachali o přátelství se Sovětským svazem, o vedoucí úloze, o jediné správné cestě a taky jim do toho nikdo nemohl kecat.
Ruka ruku myje a porotce Moravec to diriguje
Ale vlastně se nedivme. Vždyť donorem zmíněného think-tanku paní Novotné i univerzity Sciences Po je náš starý známý a maistreamem tolik hýčkaný sponzor barevných revolucí a spekulant George Soros.
Tereza Novotná v Otázkách Václava Moravce. Screen: Vysílání ČT
A Václav Moravec zasedá jako porotce při udílení novinářských cen Sorosovou společností Open Society Foundations. No řekněte, proč by se měli hádat, když všichni tři spolu hrají v jednom mančaftu pod stejným, údajně nepříliš vlivným trenérem?
Ing. Miloš Zeman
Přitom jedna z pasáží Kodexu České televize říká, že „Česká televize vytváří prostor pro pořady představující diskusní konfrontaci idejí, myšlenek a konceptů, vztahujících se k důležitým otázkám veřejného zájmu. Dramaturgie diskusních pořadů musí brát na zřetel zkušenost, že téměř na každý problém mohou lidé nahlížet z různých úhlů a že vývoji společnosti je vlastní názorový střet“.
Mikuláš Ferjenčík
V České televizi mají za cizí peníze dávno jasno
Přiznávám, že i v Českém rozhlasu stále ještě dominuje ostrý a primitivní mainstreamový kurs, velebící vše bruselské, multikulturní, protiruské či genderově korektní. Zkrátka to, co se rodí v hlavách členů skupiny Homo solaris, jak říkám takzvaným sluníčkářům. Někteří radní Českého rozhlasu, na rozdíl od těch televizních, v tomto ohledu již delší dobu dávají najevo svoji nelibost a možná i proto se situace začíná po kapkách lepšit. Sem tam se od připuštěných jedinců objevují i jiné pohledy na světové či tuzemské dění, ale stále jich je zoufale málo. Vše je zkrátka o lidech. Ne tak v České televizi. Tam mají za cizí peníze stále jasno a tipuji, že hrdinní redaktoři „svůj boj“ povedou až do sportovními komentátory řečeno „nepříliš zdárného konce“.
Popletenému Rumlovi selhávala paměť o spacákovém polehávání v ČT
Na závěr dnešního ohlédnutí si nemohu odpustit pár poznámek k zoufalému comebacku politického zombie Jana Rumla. Osobně mi je tohoto pána líto, protože dle mého laického názoru vstoupil do jeho mysli démon posedlosti jakoukoli funkcí, vždyť v politické anabázi mu v seznamu chybějí snad už jen komunisté. No a Česká pirátská strana na internetu v souvislosti s možnou kandidaturou exministra zveřejnila záznam z jeho „grilování“, což panu Rumlovi k úspěchu příliš nepomohlo. Z jeho úst za dvacet minut létaly skutečné perly. Třeba jsme se dověděli, že součástí volebního obvodu Rokycany jsou i určité obce v okresu Benešov, nynější český premiér se jmenuje Václav Babiš nebo že policie v restauraci U Holubů zasahovala v roce 1977, což bylo následně opraveno na rok 1997 (správný tip je 1995). Zvlášť komicky působilo selhání paměti i u takzvané televizní krize, a to z toho důvodu, že na spacákové polehávání ve velíně se dá jen těžko zapomenout.
Bakalův knecht zaskočil za bývalého náměstka na vnitru
Není divu, že Janu Rumlovi hned druhý den přispěchali na pomoc jeho věrní, toho času působící na serveru Aktuálně.cz. Komentáře kritizujícího Piráty za finální odmítnutí Jana Rumla coby zásadového kandidáta do Senátu se nakonec ujal Bakalův knecht Jan Lipold, protože přenechat tuto roli bývalému Rumlovu náměstkovi na vnitru Martinovi Fendrychovi by bylo už jaksi přes čáru. Flagrantní grilovací omyly se Lipold snažil zakrýt údajnými principiálními postoji Jana Rumla, spočívající v odporu proti ruské ambasádě, na kterou by jako reprezentant staré školy „ani nepáchl“. Je škoda, že si autor v této souvislosti nepodal třeba amerického velvyslance Stephena Kinga, protože i on 9. května v budově velvyslanectví pelmeně také ochutnal. A raději ani nezmiňuji izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, který Den vítězství a miliony obětí 2. světové války uctil přímo na Rudém náměstí v Moskvě po boku ruského prezidenta Vladimíra Putina. No fuj, takhle kašlat na principy!
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
