Vůbec poprvé od druhé světové války se česká policie zapojila do obstarávání důkazů o válečných zločinech. Ví podle Bradáčové skutečně česká justice, jak na to? „Není to otázka jen na českou justici, obecně napříč Evropou mladší generace nemají zkušenost se získáváním důkazů válečných zločinů. Dnešní stav technicky dává možnost sledovat válečné konflikty v téměř přímém přenosu,“ uvedla, že díky tomu v tomto válečném konfliktu existují důkazy, které by vyšetřovatelé ani státní zástupci rozhodně opatřit nemohli.

Přiblížila, co má potenciál u soudu jako důkaz obstát: „Je třeba si uvědomit, že prověřování tohoto typu trestných činů probíhá podle stejných zásad a pravidel trestního řízení jako v dobách mírových. Policie a státní zástupci jednotlivých států budou opatřovat důkazy. Za důkaz podle českého trestního řádu mohou sloužit výpovědi svědků přímých či nepřímých, dále listiny, které mohou svědčit o páchání trestných činů, ale jsou to i všechny elektronické komunikace, tzn. SMS zprávy, MMS zprávy, video- a audiohovory,“ vyjmenovala Bradáčová.

Všechny důkazy je podle jejích slov potřeba hodnotit v kontextu: „Platí zásada, že následek a jednání musejí být v nějaké kauzální souvislosti. To znamená, že důkazy musejí tvořit ucelený řetězec. Tedy obstarávání důkazů není nijak odlišné od situace, kdy monitorujete a sbíráte důkazy o trestném činu, jenž se odehrál na území České republiky. Ten základní rozdíl tedy je, že česká policie stejně jako čeští státní zástupci obstarávají důkazy o činech, které se odehrály mimo území České republiky,“ uvedla vrchní státní zástupkyně.

Policie tedy hledá svědectví i mezi ukrajinskými uprchlíky. „Česká policie a státní zástupci se snaží monitorovat a obstarávat důkazy od těch, kdo prchají z území Ukrajiny před válkou a mohou mít bezprostřední zkušenost nebo ji mají zprostředkovanou,“ dodala Bradáčová.