Podle Halíka stojíme tváří v tvář krizi uprchlíků v měřítku, jež tu nebylo od druhé světové války. „Jejich počet nás nesmí zaskakovat, musíme je vnímat jako lidské osoby, vidět jejich tváře, naslouchat jejich příběhům a snažit se co nejlépe odpovědět na jejich situaci. Odpovídat způsobem, který je vždy lidský, spravedlivý a bratrský. Měli bychom se vyhnout všudypřítomnému pokušení skartovat všechno, co působí potíže,“ píše Halík s odkazem na slova papeže Františka, že by lidé měli dělat druhým to, co by sami chtěli, aby se dělo jim.

Zároveň se také obrací k Američanům, kteří podle něj jsou statečným národem, jenž dvakrát obětoval životy svých synů pro svobodu Evropy. „Nedovedou pochopit tři postkomunistické země, z nichž se do světa hrnuly statisíce uprchlíků, že sice plnými hrstmi po léta hrabou miliardové příspěvky z Evropské unie, avšak když mají prokázat solidaritu s ostatními evropskými zeměmi ve věci uprchlíků, nejraději by hodily odpovědnost na druhé a z evropské rodiny svobodných národů se zase tiše zadními vrátky vytratily jako černí pasažéři před příchodem průvodčího,“ konstatuje a obává se přestěhování naší republiky ze západního světa do područí nebezpečného ruského pokusu o obnovu impéria. „Jiní zase chtějí z naší země udělat vrátka pro masivní nástup čínských hospodářských a politických zájmů v Evropě,“ dodal.