„Otřesné. Vůbec mi nedošlo, co se děje," líčí pan Jindřich Král. Své jméno prý odhalí bez problémů. „Nemám se zač stydět, žiju tady dvě desítky let, přestěhoval jsem se z Hostivaře," vysvětluje. O místo jeho pobytu jde pouze okrajově.

„Chodíme venčit. Každý den. Víkendy a svátky nevyjímaje, pejskaři se znají. Poslední měsíce sice republiku svírala opatření, ale po večerech byl alespoň klid," uvádí. Vše se prý změnilo posledních několik dnů.

„Ještě v neděli a v pondělí byl klid, opravdu klid, nic se nedělo. Jenomže až dnes mi došlo, čím to bylo. Přestože se mohlo chodit ven, jenže bylo ošklivo a pršelo, takže řada lidí přece jen zůstala doma," navazuje.

Jelikož se podle jeho slov během úterý udělalo líp, déšť zmizel a zimu nahradilo o něco mírnější klima, situace nabrala dramatický obrat. „Už odpoledne byly hospody kolem Nuslí, potom i Vršovic, kam jsme šli, obsypané lidmi. Chlapi v mém věku stáli, chlastali piva a tvrdý, kouřili. Chvíli jsme vždy někde stáli a slyšeli jen hlasité bouchání balkonovými dveřmi. Lidé, kteří žijí nad putykami a celý večer musí čuchat alkoholové výpary a smrad z cigaret, skutečně lituju, mají to za trest," vypovídá dále.