Mají Babišovi odpůrci právo narušovat pokřiky či silnější formou jeho mítinky?Anketa
Celé přepravky plzeňského piva, vesměs desítky. To se kupuje na víkend nejčastěji. Nějaké pečivo, hygiena, těstoviny, rýže. Co ostatní?
Špatná zpráva. Pro města
„Máme slepice a tedy maso i vajíčka. Taky králíky. A tak zle není a nebude,“ hodnotí pan Jaroslav a z otřískaného favoritu tahá prázdnou přepravku od piva. „Přece nebudu kupovat maso, když si jej doma vypěstuju,“ směje se. „A co nemám, vyměním, nebo se domluvíme se sousedy. Rochneme pašíka a je vystaráno. Myslivci nás zas zásobí divočinou, hlavně divočáky, a zanedlouho to bude zas srnčí, které je výborné na guláš,“ hodnotí růžolící pán.
„Pěstuju brambory, nějakou zeleninu, a když bude třeba, zlikviduju ženě zahrádku a rozšířím záhony. Máme špenát, kedlubnu, skleník s rajčaty, okurkami, cuketami velkými jako raketa. Tak co. No a ten olej na smažení nahradím sádlem, stejně je přirozenější,“ hodnotí docela vesele.
Kdo zapláče nejvíce?
Není smutno. Lidi, co mají vztah k půdě, nehledí do budoucnosti s nějakými velkými obavami. „Budem topit dřevem a je to. Stejně není nad to, když vidíte skutečný oheň v kamnech a slyšíte praskání dřeva. Vždycky se žilo v jedné nebo ve dvou místnostech, tak to bude zas. My přežijem, ale měšťákům bude ouvej,“ prorokuje pan Zdeněk, myslivec. „Kdo žije na vesnici, a tím nemyslím nějaký satelit pupíků a kravaťáků, tak se nemusí děsit, co bude. Obavy tu jsou, to je samozřejmé, ale ono to nějak dopadne. Když ne dobře, tak špatně určitě.“
Ceny v prodejnách Coop jsou sice občas vyšší, ale není to nic závratného. Ano, konzervy vylétly, malé hovězí bylo dříve – tedy před několika měsíci – pod třicet korun, nyní je za padesát. Tuňáka máte za sto pade, ale na to hned povídavý pan Zdeněk konstatuje: „Nemusíme přece žrát koňská vejce. Tak si nedám tuňáka, ale normální olejovky. Nebo matesy v oleji. A gothaj, samozřejmě s cibulí z vlastní zahrádky. A když si udělám nějakou zásobičku, tak to zvládnem…“
Ceny konzerv. Foto: Václav Fiala
Zásoby dle logiky
Paní Hana už má prý nakoupeno. Pár kilo těstovin a rýže podle ní vydrží několik let. Taky nějakou tu konzervu, kostky masoxu. „Něco dáme do mrazáku, ale může se taky nasolit či proudit. Kysané zelí je samý vitamín C.“ A kořenová zelenina, zasazená do písku ve sklepě, vydrží podle místních rok. Pamatujete ještě naložená vejce ve vápenném nálevu? „Vesnice vždycky měla něco pro uživení. A do města nemusím páchnout, ať se tam pak třeba pobijí. Oni ale nejdřív budou rabovat televize a takové zbytné věci, kterých se nenají,“ vykresluje scény z blackoutu paní. „Já se přece nezblázním, když nepůjde internet. To ti mladí, ti budou čučet jak péra z gauče.“
„Aspoň bude víc dětí, dneska už snad ani nesexujou, po sociálních sítích se souložit moc nedá,“ směje se důchodce Jiří.
Psali jsme:
Byli jsme a budem!
Ceny samozřejmě lidem vytahují další peníze z kapsy, a stejně tak energie. Jenže... Pan Karel má na to svůj názor: „Naši předci žili v jedné místnosti, tu druhou měli pro návštěvy jako parádní. Spalo se za kamny. Měli jsme pořádný duchny, tak se do nich zalezlo. Večer se šlo spát se slepicemi a vstávalo se za rozednění. Takže tu elektřinu bychom zas až tak moc neodebírali. Že je to návrat sto let zpět, je nabíledni. Ale když máme tak hodnou vládu, který jsou lidé na venkově odporní, tak co s tím naděláte,“ konstatuje. „Až bude zle, nasednou do svých aut a tryskáčů a zmizí z republiky. Nás tady nechají napospas. Jenže my to, jak se říká, dáme...“
I ti, kteří nakoupili staré objekty, a jichž se týkají zvyšující ceny za všechny možné i nemožné stavební materiály, prvky a služby, berou vesměs situaci se stoickým klidem. „Já mám samé výdaje, ale přece jen jsem pro jistotu koupil velký akumulátor i s malými fotovoltaickými panely. Takže můžu být úplně nezávislý,“ pochvaluje si. Na tu bídu prý ještě vyzrajou.
Nejsme z cukru
Všichni se diví, proč až nyní se hovoří o tom, že by se nemělo spát v přetopené místnosti, že chladnější místnost na spaní je zdravější a že se mnohdy málo oblékáme. Taky že se hodně necháme „zbláznit“ reklamou, a věříme spíše na mrazáky než na domácí udírnu. V zimě nemusíme mít banány, ale určitě brambory. Na vesnicích se prý začne i „měnit“. Ten má králíka, ten kachny, ten třeba prase. A všichni tito živočichové přece konzumují i odpadky z kuchyní, takže je to uzavřený koloběh, na který jako bychom zapomněli.
Konzervy vydrží řadu let. Mléko se sežene. S cukrem se může šetřit. A když nebude olej, nahradí jej živočišné tuky.
Na exkurzi do města
„A když nás budou chtít vykupovat, uděláme záseky a nikdo se k nám nedostane,“ směje se další důchodce. „Horší to bude s lékařem, zubařem a tak. Ale my se dáme dohromady a nacpeme se do jednoho auta. Pojedeme do města a budeme zírat na to Kongo, co se tam bude dít. My tady jsme relativně v pohodě. Nebude to procházka růžovým sadem, ale půjde to.“
Městu jsou prý vesnice ukradené. Zatím. Ale do určité doby. Dnešní vesnice je samozřejmě diametrálně odlišná od doby za první republiky nebo dokonce za Rakouska-Uherska. Ale i za mocnářství tu bývaly poštovní úřady a hospůdky. Na rozdíl od současné doby, kdy prý vláda podporuje jen velké aglomerace, ale kašle na malé obce a vesničky. Jako by je už škrtla.
Na druhé straně, právě na vesnicích najdete řadu kapitánů průmyslu a obchodu, velkopodnikatelů, finančně velmi zajištěných lidí, kteří jsou raději v klidu samot než v ruchu velkoměsta. Je to i z bezpečnostních důvodů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
