První otázka směřovala k Václavu Moravcovi a k tomu, zda ve své práci zažívá tlak. „Myslím, že to patří k novinařině, že ty tlaky na novinářky a novináře jsou, ať už pracujeme v médiích veřejné služby,nebo v médiích soukromých. Ale záleží na naší osobní integritě, jestli těm tlakům jsme schopní odolat. Protože zpravidla říkám, že na cenzuru musejí být dva. Ten, kdo cenzuruje – a ten, kdo je cenzurován. Takže polovinu těch věcí máme my jako lidé, kteří jsme pracovali nebo pracujeme ve veřejnoprávních médiích, ve svých rukou. Protože ty tlaky jsou. Já jsem zažil jako novinář asi 12 premiérů. Nedávno jsem si vzpomínal na tlaky, které byly za premiéra Jiřího Paroubka, jenž byl posedlý průzkumy. Podobné je to s Andrejem Babišem. Pro mě se mění osoby a obsazení, ale kulisy a ty tlaky vlastně zůstávají,“ podotkl Moravec.

S rozvojem internetu a sociálních sítí se podle Břešťana strašlivě zjednodušila možnost, jak lidé mohou předávat své stížnosti. „Ty tlaky tak přicházejí prakticky denně. A je jedno, jestli to přichází od pána z Horní Dolní, nebo od premiéra. Lidé si běžně stěžují, že napíšeme nějaký kritický článek,“ podotkl Břešťan. Ten zároveň dodal, že řada lidí neví, co jsou média veřejnoprávní služby, a řadí tam třeba i Parlamentní listy. „Protože to jako zní tak jako veřejnoprávně,“ dodal.