Debata o změnách ústavy a pravomocí prezidenta podle některých politiků působí spíše jako politické divadlo. Ústavní právník Jan Kysela ale vnímá situaci opatrněji a varuje před přílišným podceňováním podobných návrhů.
Na argument, že jde jen o politické gesto, reaguje Kysela s určitou skepsí. „Jsem trošku skeptický, stran toho, že když se někdo do něčeho pouští, že je to vždy určeno k neúspěchu,“ upozorňuje.
Zároveň dodává, že rozsah debatovaných změn není zanedbatelný a může mít širší dopady. „Navíc v tomto případě jde o to, že těch změn, těch témat, která jsou otevřená nebo možná budou otevřená, je poměrně hodně,“ přibližuje.
Kysela také upozorňuje na to, že politická opozice nemusí v těchto otázkách vystupovat jednotně. „Zdá se mi, že opozice nemusí být nutně homogenní v tom směru, že cokoliv přichází od vládní koalice, pakliže ona bude homogenní, že je od ďábla,“ dodává.
Zároveň rozvádí, že u jednotlivých návrhů se mohou vytvářet různé politické aliance napříč spektrem. „Takže se mi zdá, že máte-li k dispozici téma obecného referenda, je možné hledat nějakou shodu s Piráty. Máte-li téma práva na hotovostní platby nebo na zakotvení české koruny, tak se mi zdá, že zase v určitých ohledech můžete hledat podporu určité části ODS,“ uvádí.
Tím podle něj nelze automaticky předpokládat, že všechny návrhy vládní koalice narazí na jednotný odpor. „Že bych si myslel, že je to vlastně jedno, s čím vládní koalice přichází, to si nemyslím,“ dodává.
Vychýlení od ústavy je dnes výraznější
Ústavní právník rovněž upozorňuje, že zatím nevnímá jednoznačně koordinovaný postup vládních stran směrem k ohrožení ústavního pořádku. „Myslím, že vládní koalice není homogenní, jsou v ní různé strany, různí lidé. Nezdá se mi, že by existovala jednotná poptávka celé vládní koalice po zbourání buď ústavního systému nebo té polistopadové společenské smlouvy,“ uvádí s tím, že pro určitou část poslanců jde přesto o důležité téma.
Podle jeho názoru je ale vychýlení z ústavního půdorysu u současné vlády výrazné. „Oproti předchozím politickým formacím, u kterých se mi zdálo, že se vždycky pohybují v zásadě na půdorysu toho ústavního systému a můžou mít nějakou jinou představu o detailu, si teď myslím, že to vychýlení je výraznější a riskantnější,“ dodává bývalý poradce prezidenta Pavla s tím, že některé kroky mohu být pak obtížně vratné.
Vláda podle něj nemusí mít v rukou nástroje k přímé změně ústavy, a přesto může její fungování zásadně ovlivnit. „Nejde primárně o to, jestli změníte nebo nezměníte text ústavy. Podstatnější se mi zdá to, co uděláte s různými ústavními institucemi, které můžete odzbrojit, respektive dobýt, unést tím, že do nich dáváte buď svoje vlastní lidi nebo slabé lidi,“ říká.
Inspirace v neliberálních demokraciích
Kysela se přiklání k názoru, že se současná vláda inspiruje zahraničními modely vládnutí. „Zdá se mi, že do určité míry hledají inspirace ve Slovensku Roberta Fica nebo v tom předchozím Polsku Jaroslava Kaczynského. To jsou všechno země, o kterých se zpravidla mluví jako o neliberální demokracii,“ říká.
A vysvětluje, co tento pojem znamená v praxi. „To je demokracie, která v zásadě absolutizuje výsledek voleb, respektive referenda. Cokoliv lid chce, má právo chtít. Je to správné a máme odstraňovat všechny možné překážky, což je mimo jiné ústava,“ dodává.
Riziko: moc bez kontroly
Následně upozorňuje na zásadní slabiny tohoto modelu vládnutí. Vysvětluje, že takzvaná neliberální, případně „populistická“ demokracie opomíjí ochranu menšin i jednotlivce a soustředí se především na vůli většiny. „Nemyslíte na menšiny, nemyslíte ani na jednotlivce,“ shrnuje.
Podle něj je s tím zároveň spojené i vážné riziko koncentrace moci. „Je s tím spojeno i riziko, že ti aktuální držitelé moci se mohou přilepit k židlím, na kterých sedí, a tu moc už nepustí,“ varuje.
V takovém případě už podle něj nejde ani o neliberální demokracii. Připomíná, že „demokracie v jakékoliv podobě je založena na možnosti vystřídat nenásilnou formou vládu“.
Pojistky zatím fungují
V rozhovoru Jan Kysela připomíná i zkušenost ze zahraničí, kde podle něj může docházet k oslabování kontrolních mechanismů bez formální změny ústavy. „Když se podíváte do Polska v té předchozí periodě vlády Práva a spravedlnosti, tak nemáte hlasy na změnu ústavy. Ale pakliže si podrobíte ústavní soud, tak není nikdo, kdo by vás klepl přes prsty, nikdo, kdo by autoritativně řekl, že to, co jste udělali, je protiústavní,“ pokračuje.
V českém prostředí ale zatím vidí určité brzdy. „V našich poměrech se to netýká ústavního soudu, ten je teď poměrně dlouhodobě stabilizovaný. Navíc tato vládní koalice, tak říkajíc, nemá ani prezidenta republiky, ani většinu Senátu, takže zrovna na ústavní soud asi úplně nemůže,“ podotýká ústavní právník.
Zároveň však varuje, že problém se neomezuje jen na samotný text ústavy. „Nejde jen o ústavu, to, co děláte na základě prosté většiny nebo na základě diskrece ministra s institucemi, můžou být obtížně vratné kroky,“ dodává.
Zákon o neziskových organizacích budí obavy
Závěrem se Kysela vyjádřil i k připravovanému zákonu o neziskových organizacích, který má zavést povinnost zveřejňovat informace o subjektech financovaných ze zahraničí. Návrh na něj podle vlastních slov nepůsobí jako finální podoba legislativy. „Popravdě řečeno, že jsem ji veřejně nečetl, jenom jsem ji otevřel. Usoudil jsem, že vzhledem k tomu, jakým jazykem je psána, je to nějaká hodně pracovní verze, kterou zásadně nemá smysl číst,“ říká.
Avšak upozorňuje na možné problematické dopady, pokud by zákon šel nad rámec samotných organizací. „Kdyby tam byl takovýhle rozměr, že nejde jenom o to, že subjekt XY je financovaný, ale šlo se i do ‚střev‘, kdo jsou zaměstnanci a spolupracovníci, tak se mi zdá, že to může být účelové jenom v tom směru, abyste ty lidi odradila,“ varuje, že takový přístup mohl působit spíše jako nástroj tlaku než transparentnosti.
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku





