Psychiatr Radkin Honzák byl v minulosti například hostem moderátorky Barbory Tachecí v pořadu Osobnost Plus. A hovořil mimo jiné i o premiéru Andreji Babišovi (ANO). „Jste nervózní, jestli budeme, nebo nebudeme vracet ty dotace?“ ptala se Honzáka vloni v červnu Tachecí. „Já nejsem nervózní, já vím, že je vrátíme,“ podotkl.

„Tam chybí do toho tria, aby to byl správný triumvirát, jeden narkobaron a pak teprve budeme mít v čele tu správnou skvadru. Budeme je vracet, to se ví, že jo,“ dodal Honzák.

„Andrej Babiš to má v podstatě v zadání, protože jako tenhle typ lidí absolutně postrádá to, čemu ostatní říkají svědomí. Nebo empatie, nebo soucit s trpícími. On je v podstatě, ten mozek těchhletěch typů, to je mozek predátorů,“ poznamenal například v nedávné minulosti Radkin Honzák.

Prezidenta Zemana chtěl nechat vyšetřovat konsiliem psychiatrů, zda je ještě vůbec příčetný. Dokonce v souvislosti s ním hovořil o demenci. Prezidenta také vyhlásil za „největšího škůdce země“ a dodal, že „strejcovsky vystupující rádoby lidový prezident je pastí na blbečky“, v čemž Zemana srovnal s Antonínem Zápotockým. 

„Říkalo se mu ušaté torpédo, Antonín Zápotocký, odborář, táborový řečník, který navíc uměl hrát na akordeon. Muklové dosvědčí, že za jeho působení byly poměry v kriminálech ještě horší než kdy předtím, celý národ slyšel jeho poselství, že měnová reforma – která vypukla čtyři dny na to – nikdy nebude. Máme dalšího, sice neumí hrát na akordeon, ale na píšťalu. Oba pod standartou s nápisem: Pravda vítězí.“

V rozhovoru pro Reflex.cz se Honzák netajil tím, že komunisty považuje za bestie, které ho přes čtyřicet let dusily a až po 17. listopadu 1989 se mohl opravdu svobodně nadechnout. V roce 1948, když komunisté uchvátili moc, bylo vysokoškolskému pedagogovi 9 let. V roce 1989 už mu bylo 50, takže mu komunisté otrávili pořádný kus života. Do listopadu 1989 nezáleželo na jeho profesních kvalitách, ale na tom, zda je režimně spolehlivý. „Mě si také podávali fízlové,“ prozradil. Udával ho prý např. otec dnešního vězně Davida Ratha Ratmír Rath.

„On je problém v tom, že dvě třetiny našich bližních neunesou svobodu. Dvě třetiny našich bližních potřebují autoritu, jakoukoliv,“ konstatoval Honzák. Tato skupina má podle psychiatra vlastně strach ze svobody, protože v ní nese za svůj život odpovědnost, a to jí není zcela milé. Řada lidí má raději řád a nějakého politika, který jim slíbí, že udělá pořádek, když mu k tomu voliči odevzdají patřičnou moc.

Řada lidí vzpomíná na to, jak se měli před třiceti lety, bylo jim především o třicet let méně, byli mladší, zdravější, zajímali se o opačné pohlaví a vzduch jim tak nějak víc voněl. „Skutečností bylo, že jsme byli poloviční ruskou gubernií, které se vládlo z Moskvy,“ zdůraznil.

Naší společnosti podle Honzáka scházela autorita elit, nějaké šlechty. Česká společnost je nesmírně plebejská. „A já až budu ředitelem zeměkoule, tak já přestěhuju prezidentské sídlo z Hradčan do Malešic, aby bylo vidět, jak je to malé, a ne aby se vzhlíželo stále ke Hradu, protože Habsburkové už dávno odešli. A upřímně si řekněme, že tatíček Masaryk sice demokracii vyhlašoval, ale v podstatě to řídila ta ‚velká pětka‘ z Hradu,“ poznamenal Honzák s odkazem na pětici prvorepublikových stran, počítaje v to sociální demokraty, agrárníky i lidovce, která držela v rukou moc nad republikou.

Dvě třetiny naší populace se chovají jako ovce, „které skočí ochotně na špek každému veliteli“, zdůraznil Honzák s odkazem např. na Adolfa Hitlera, jenž se dostal k moci díky takovým lidem. U nás takových lidí využili komunisté. A kdyby dnes přišel někdo, kdo by postřílel parlament a začal vykřikovat, že Brusel a NATO jsou okupační síly, nemalá část společnosti se za tímto člověkem vydá. Čím to je? „Člověk je emocionální bytost, která občas myslí,“ vysvětlil Honzák.