„Sledovala jsem rozpor v chování poslanců, a pak i senátorů, proti tomu, jak ústava předepisuje, že se mají chovat,“ naznačila Eliška Wagnerová. Členové parlamentu se tak dostali do problému, jehož řešení ale podle Wagnerové ústava nabízí.
„Místo toho vytvořili jakýsi soubor kvaziústavních zákonů, které byly pohříchu ústavní jen podle jména,“ dodala. Problém je podle soudkyně v tom, že instituce Ústavního soudu je velmi mladá a do jejího vzniku produkty parlamentu nikdo nekontroloval.
Na kontrolu nejsou zvyklí
„Parlament žil v domění, že produkty parlamentu nikdo nekontroluje, jen občané jednou za pět let u voleb a najednou přišel Ústavní soud, který kontroluje i produkty parlamentu. A ne všichni jsou v situaci, kdy jsou ochotni akceptovat rozhodnutí toho Ustavního soudu,“ vysvětlila.
Toto chování ale způsobuje neefektivitu rozhodování této instituce, protože se soudci musejí neustále vracet ke stejným otázkám a opakovaně procházet stejné dokumenty a podklady. „Tím plýtváme svým časem, silami a energií, které nejsou bezedné,“ upozornila Wagnerová a dokládá příkladem z praxe.
Na rozhodnutí soudu nehledí
„Už je to nějaký čas, kdy jsme zrušili nějaký zákon pro rozpor s ústavou. čekali jsme, že náprava bude zřízena velmi rychle, i jsme dali návrh, jak by se mohl změnit, ale ono k tomu nedošlo.“
Parlament podle slov Elišky Wagnerové vytváří zákony, které jdou jasně proti nařízení Ústavního soudu a zmiňuje v té souvislosti například církevní restituce, daňovou i důchodovou reformu, problémové části prý ale obsahují i další návrhy.
„Kdyby zákonodárce neprodleně zakročil a udělal návrh (on ten návrh je technicky vůbec ne komplikovaný a složitý), spíš tam hrálo roli jakési dohadování se, které zase nemělo smysl, protože Ústavní soud jasně vymezil mantinely, kdy je zákon ústavní a kdy ne,“ uzavřela.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jhe
