„K naprosté dokonalosti má totiž po dnešku nakročen náš právní řád. Zákonodárcům se podařilo propašovat do technické novely zákona o matrikách oprávnění oddávat… pro zákonodárce. Zmocňují tak sami sebe. Jen o jeden hlas v Senátu neprošel návrh na vypuštění této skvělé novinky,“ poznamenal Strejček.

„Obětaví zákonodárci si tak nejspíš budou moci přibrat další nelehkou práci: naparovat se před svatebčany, plést se do památečních fotografií a videozáznamů a dělat si ve svých obvodech zadarmo kampaň. Konečně tak budou vidět i ti, kdo zůstávali léta neviditelní, protože ze samé skromnosti neprojevili žádný samostatný názor,“ dodal Strejček.

„Každý totiž ví, že ženit a vdávat se chce každý. Ale nejsou lidi. Jak jinak vysvětlit, že polovina párů žijících spolu v domácnosti zůstává (a často vychovává děti) jen tak na hromádce? Určitě to bude jen tím, že starostové je nestíhají oddávat. A to ještě když projde manželství pro všechny! Kdo to má zvládat? To se bez oddávajících zákonodárců nedá stihnout,“ dodává Strejček.

„Dosud ústava rozlišuje moc legislativní, justiční a exekutivní. Odjakživa existují tendence všech těchto pilířů moci navzájem si kompetence vykrádat. Oklikou. Zákonodárci fušují do kompetencí moci výkonné (vyšetřovacími komisemi, uzákoňováním správní agendy), výkonná moc vykrádá justici (zasahováním do soudcovské nezávislosti) a justice zase ingeruje do moci zákonodárné (obcházením legislativy formou judikátů, svévolnou interpretací zákonných ustanovení). Ale dosud veškeré pravomoci všem pilířům přidělovala a vymezovala ústava (a technickou stránku výkonu těchto pravomocí například jednací řády). Nyní si zákonodárci na sebe stahují část ryze exekutivní a správní agendy běžným zákonem, a nic se neděje. Nebo je to téma pro Ústavní osud?“ ptá se závěrem tématu Strejček.