Bartoš pochybuje, že české ministerstvo zahraničí čelilo skutečně závažnému útoku. „Na ministerstvu se všechno tiskne, takže pravděpodobně neunikla žádná citlivá data. Pravděpodobně se někdo z ministerstva přihlásil do e-mailu z nezabezpečeného telefonu. Pan Zaorálek to komentoval jako sofistikovaný útok, ale já si nemyslím, že k něčemu takovému došlo. Prostě se teď hodí do krámu to říkat, protože ve sněmovně leží novela zákona o vojenském zpravodajství.“
Bartoš zpochybnil myšlenku, že útok přišel z Ruska. Jenom fakt, že se nějaký počítač nachází na půdě Ruska, ještě neznamená, že útočí Rusové. Kontrolu nad počítačem může mít kdokoli jiný, pokud to umí. „Tady pan Zaorálek komentoval něco, čemu nechce rozumět nebo prostě nerozumí,“ kroutil hlavou Bartoš. „Mohli to klidně být i čeští hackeři, ale já nejsem ministr Zaorálek, abych tady spekuloval. U toho hackerského útoku není žádný podpis – třeba ruská hackerská skupina. To jsou prostě jedničky a nuly,“ zdůrazňoval Bartoš.
Stylů hackerských útoků prý zase není tolik. Pokud je určitý typ útoku jednou použit, někdo jiný ho může zkusit okopírovat. Takže pokud útok na Demokratickou stranu USA provedli třeba i ruští hackeři, vůbec to neznamená, že by ti samí hackeři útočili na české ministerstvo zahraničí. Hodně se mluví o tom, který stát dnes má nejlepší hackery – zda to jsou Rusové, Američané nebo jiný stát.
Mě baví, co se tu rozebírá. Podívejte se na NSA
Bartoš vystudoval IT a ve vysílání přiznal, že by na první pohled útok na svůj e-mail nepoznal. Divákům doporučil, aby se ke svému e-mailu chovali jako k internetovému bankovnictví. Banka využívá dvoustupňové ochrany, někdy i třístupňové a ptá se vás kupříkladu mobilem, zda opravdu chcete provést nějakou platbu. Podobným způsobem by se prý lidé měli opravdu chovat i k e-mailu.
„Mně baví, jak se tady říká, že je to nebezpečné. Přitom v kauze NSA si americká služba ukládala dokonce data německé kancléřky a dodnes se to nedořešilo,“ smál se Bartoš. Poukázal na aféru Edwarda Snowdena, který světu odhalil práci Národní bezpečnostní agentury (NSA). „Doufám, že informace důležité pro Českou republiku jsou chráněné,“ dodal.
Nakonec se Bartoš ještě jednou vrátil k novele zákona o vojenském zpravodajství a totálně ji rozstřílel. „Ten zákon vůbec nedává smysl,“ rozčiloval se Bartoš. Zákon totiž vůbec neřeší, kde se budou data ukládat, kdo k nim bude mít přístup a tak podobně. Vojenská rozvědka se přitom může dostat ke konkrétním počítačům a odpojit je.
Podle Bartoše by mělo být kontrolováno moderní technologií, kdo se přihlásil ke skladovaným datům, jak dlouho s nimi pracoval a zda se po dokončení práce řádně odhlásil. Bartoš zdůraznil, že toto už moderní technologie umějí a ty může spravovat někdo, kdo vůbec nebude vědět, co přesně obsahují schraňované balíky dat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
