Pane doktore, Bernd Posselt se vyjádřil, že s Benešovými dekrety nemůže souhlasit, ale je to „česká věc“, do které nechce zasahovat. Zároveň však poskytl několik rozhovorů, v nichž útočil na Tomia Okamuru či Petra Macinku. Sudetoněmecký sjezd v Brně se ale uskuteční. Jak je to tedy s tím „nezasahováním“ do české diskuse?

Pan Posselt nechce věřit, že to, co nazývá „Benešovými dekrety", byly státní akty, které nahrazovaly politická rozhodnutí v letech omezené svobody (po Mnichovu 1938), nesvobody (za Protektorátu Böhmen und Mähren 1939-1945), a také v letech před prvními volbami po osvobození Československa v jeho téměř původních prvorepublikových hranicích (s výjimkou tzv. Podkarpatské Rusi). A podepisoval je i státní prezident Emil Hácha, což mu umožňoval tzv. Zmocňovací zákon z prosince 1938. Jedny z prvních dekretů byly zákony protižidovské, které na různých úrovních omezovaly pracovní možnosti a soukromý život Židů na celém území zbytku republiky (vč. Slovenska).

Stejné to bylo po uznání exilové vlády československé, vedené Edvardem Benešem, v červenci 1940 vládou Velké Británie. Později k tomuto aktu přistoupily i vlády Spojených států amerických a Sovětského svazu. Dekrety této vlády, řečeno dnešními slovy, „zastupoval navenek“ prezident Beneš, a to až do zvolení obnoveného Národního shromáždění ČSR v roce 1946. I poté byly všechny dekrety schváleny tímto NS jako ústavní zákony.

Hanobení Edvarda Beneše nejen některými komunisty po únoru 1948, ale i jejich nástupci po listopadu 1989, má podobné rysy. Je to nejen zlovolné napadání presidenta Beneše agresivními kritiky z řad vysokých představitelů KSČ, ale pokračující často v další generaci jejich potomků.

Někdy je to až komické, když autor veršů sklánějících se před majestátem smrti Klementa Gottwalda v roce 1953 - báseň „Do bitev půjde před řadami!“ (jde o Milana Uhdeho, pozn. red.) - vyzývá k účasti na brněnském sjezdu Sudetoněmeckých zemských družin, a probírá se k poslednímu vzepětí a chce nám asi resuscitovat opět Gottwaldovo „Není Němec jako Němec!“

Pan Posselt je v tomto ohledu jednodušší. Snad jen právě proto, že k Brnu a moravskému místopisu má daleko z rodného Pforzheimu a jeho rodiče měli vztah k Jablonci n/Nisou a Štýrskému Hradci. Ale už dávno chce být společně s Petrem Fialou reprezentantem Panevropy nebo Nové Evropy v rakousko-německém provedení.

Posselt se také brání tím, že akce bude ve znamení smíření – připomínka obětí holokaustu a nacismu, společné stolování u ,,dlouhých stolů", důraz na dialog. Jak to vnímáte?

Společné stolování u „dlouhých stolů“ patří k politickému folkloru bavorských politiků a stojí za to se u nich zastavit. U nás se to zatím podařilo jen jednou na Karlově mostě, ale tehdy nikoho nenapadlo, že je to import z Německa a nikoli nápad paní senátorky Mirky Němcové, tehdy poslankyně ODS, která se při této příležitosti dávala vyfotografovat.

Fotogalerie: - Zeman ve studiu PL

Ale když vzpomínáme na rakouskou stopu „krajanských aktivit“, mohlo by se to příští setkání konat v Mauthausenu. Je to blízko Lince, nedaleko hranic s Českou republikou, který byl likvidačním táborem pro účastníky odboje nejen v českých zemích. Je tam ekumenický památník obětí z celé Evropy. Byli tam brutálním způsobem zavražděni účastníci československého odboje, například Karel Hašler. Snad nebude vadit, že tam byl mezi desetitisíci vězňů z Protektorátu skoro čtyři roky vězněn Antonín Novotný, prezident ČSR a ČSSR.

Také by se mohli hosté takového setkání projít po pověstných kamenných schodech. Mohli by si tam vzájemně odpustit a nezatěžovat svou budoucnost. A také připomenout, že takové setkání se nepodařilo zorganizovat Václavu Havlovi, ani jiným vysokým vládním hodnostářům naší doby.

Sdružení Obrana národa 2 plánuje během sjezdu několik protestních akcí. Profesor Ivo Budil vyzval k protestu například formou nošení české trikolory v době konání sjezdu. Dává vám to smysl?

Nevím, zda nošení trikolory je tím nejlepším připomenutím. Ale je to takový politický zlozvyk, kterým se u nás zbavujeme viny za svou pohodlnost a neúčast na politickém dění mimo elektronický a virtuální prostor. Ale pokud to někdo považuje za vhodné, proč by takový němý symbol nemohl být projevem tichého vzdoru. Zejména vůči těm, kteří touží po tom pověstném „weizsäckerovském“ chemickém rozpuštění Československa, jak si tento státní tajemník vlády nacistického Německa a otec pozdějšího spolkového prezidenta, obdivovaného Václavem Havlem, v roce 1938 představoval.

Nejen Bernd Posselt, ale celá mainstreamová německá politická reprezentace zdůrazňuje, že Německo prošlo po válce důslednou denacifikací, a proto není spravedlivé ho dnes spojovat s dědictvím Hitlerova režimu a druhé světové války. Lze to takto kategoricky „smáznout“?

Patřím ke generaci, která zvláštní shodou okolností mohla cestovat do Německa na Freie Universität Berlíně, kromě Heidelbergu a Freiburgu im Breisgau. Byly Byli tam ve dnech „denacifikačních“ studentských bouří proti německým politikům a profesorům. Německým studentům v Západním Berlíně tehdy nebyl vhod ani Hans Globke, poradce Konrada Adenauera a spolutvůrce tzv. Norimberských zákonů. Některým z nás to tehdy připadalo až příliš radikální. Dnes bych spíše řekl, že to bylo nedostatečné.

Ale jak vám potvrdí každý historik, a nemusí být odchovaný jenom vzdělanci Tovaryšstva Ježíšova, nejsnadnější způsob, jak se znemožnit, je hádání z výsledku. To je v současné době, včetně vpádu AI, dokonce i módní, a tak si odpověď na vaši otázku dovolím odkázat budoucím. Museli bychom svádět nerovný boj se šíleným dramaturgy snad všech v ČR dostupných televizních vysílačů, kteří jsou přímo posedlí prezentací Adolfa Hitlera, německého nacismu a válečnými úspěchy Wehrmachtu zejména na východní Evropě.

S těmito běsy nelze soupeřit, protože udělají vše možné i nemožné, aby nás přesvědčily, že tomu bylo tak, jak si oni přejí. A jak víme ze studií zla a jeho úlohy v dějinách, nelze s touto infekcí válčit. Je to dílo polovzdělanosti, a ta zničí celé nebe i zemi.

Donald Trump vystupoval během své návštěvy Číny velmi vstřícně, až konsensuálně. Ne že by došlo k nějakému zásadnímu průlomu, ale chápe Trump, že s Číňany je potřeba vycházet lépe než někteří čeští opoziční politici?

Rád bych řekl, že Donald Trump to nechápe. Ale jeho výrazové prostředky jsou tak originální, že jeho slovům nelze přikládat význam sub specie aeternitatis, ale spíše ze zorného úhlu příprav nové generace republikánů pro příští volební období.

Trochu se zdálo, že se setkaly dva styly politické komunikace a že se trochu míjely. Svědčí o tom, že si americký prezident přizval do svého štábu osoby, které jsou u nás představovány, když už ne jako konkurenti, tak alespoň jako kritici Donalda Trumpa.

Nedovoluji si tvrdit, že hra amerického prezidenta připomínala jen jeho tradiční průzkum bojem, ale je skutečností, že to, co mělo být řečeno, jistě řečeno bylo. Ale nám nebylo dovoleno tomu naslouchat. Navíc mnohá zpravodajství byla na úrovni dohadování se, co kdo vlastně pustil do světa někde v kuloárech a co vše obě strany dokázaly utajit.

Některým českým politikům se ale nedivím. Hodnotí americkou zahraniční politiku z téměř kosmických výšin. Ta druhá poloha je pohled z horizontu domácí žabomyší války, a jak to správně hodnotí pan MZV Macinka, u nás jde spíše o to zjistit, kdo je myš a kdo je žába. Nelze ovšem přehlédnout, že nehledě na úsilí podobných autorit české zahraniční politiky, jako je např. pan předseda Senátu, se dostávají ekonomické vztahy s ČLR do pohybu.

Fotogalerie: - Proti landsmanšaftu

Že toto poznání je některým českým opozičním politikům odepřeno, jak se domníváte, je skutečností, ale už jen fakt, že tito lidé dominují lavicím opozičním, je nadějné. Doufejme, že nějaký středoškolský profesor, pirátsky uvažující lékař či hysterická poslankyně tomu žádnou újmu nezpůsobí.

Vladimir Putin říká, že válka na Ukrajině se blíží závěru. Také v Evropě zaznívá, že bychom měli s Ruskem znovu přímo komunikovat. Je možné doufat v uklidnění i v tomto směru?

Je pravda, že únava z „poslední Krymské války“ se zvětšuje a že politici na obou válčících stranách jsou psychologicky a vizuálně opotřebovaní. Ale také, a nejen ve Spojených státech, i v Evropě je stále dost jednotlivců, kteří stále ještě pevně věří, že válka je pro ně nejjednodušší zdroj moci a materiálního bohatství.

Náš problém se zkoumáním skutečného stavu věcí na východní frontě má počátek ve stereotypech a násilném zjednodušování stavu věcí. Za všechno může Putin, jak zpívá Jarek Nohavica, a vůbec to není kritickou nadsázkou. Naopak je to  svědectvím, že stálé zjednodušování pohledu na situaci na frontách nebo v diplomatických kuloárech je pouze důkazem naší neochoty se věcmi zabývat.

Amatéři, uznávaní v mnoha médiích jako profesionálové, v posledních deseti letech nejméně pětkrát pochovali Vladimira Putina jako strůjce všeho zla a nechtějí uznat, že politiku Ruské federace tvoří desítky významných osob, jejichž jména zřejmě nesmíme znát. Možná to začíná už tím, že omíláme jméno úhlavního nepřítele jen jako Rusko a nechceme vědět, že jde o Ruskou federaci. Krym je pro nás Krym a nikoliv Krymská republika a i ti, kteří se považují za nejméně nevzdělané, se utěšují tím, že „Rusko“ se dá rozdrobit. Dovolím si předpokládat, že ani netuší, co to je Sacha, sice s nevelkým počtem obyvatelstva, ale s rozlohou Francie, Německa a hned několika dalších evropských států dohromady. A také s nejkvalitnější ropou.

Možná se situace neuklidní, ale jak říká stará u nás zapomenutá zkušenost – kdo chvíli stál, již stojí opodál.

Fotogalerie: - Knižní fesťák

Proč jsou někteří čeští opoziční politici – pokud jde o Čínu a Rusko – radikálnější než mnozí západoevropští politici? Mě tak napadá.

Nabízím jen svůj, jistě velmi subjektivní názor. Zdá se, že s odchodem Fialovy vlády odchází generace politiků, kteří byli a někteří ještě jsou produktem tzv. transformace, privatizace a restitucí majetků, která byla financována ze zahraničí. Vznikla tak celá generace kompradorů, zprostředkovatelů převodů majetků a pracovní síly do nadnárodních monopolů nebo oligopolů vyžadujících okamžité zhodnocení nabytých majetků.

Chcete-li, můžeme to nazvat zvláštní formou evropské kolonizace. Obavy, že dvě, tři země, které ani nejsou státy, ale světadíly, je neuznají za své partnery a nedovolí jim participovat na té „velké loupeži“ minulých desetiletí, jsou reálné.

Typické je, že ti, kteří se během několika minulých let stali skutečnými podnikateli, se snažili vyhýbat politickým a ideologickým hodnocením ekonomiky obou vámi citovaných ekonomických velmocí. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že uspěli právě díky tomu, že se naučili od Teng Siao-pchinga, že na kočce nezáleží, zda je černá nebo bílá, ale že chytá myši.

Ta nenávist k slušovickému ekonomickému zázraku, Babišovu Agrofertu a dalším podnikatelským aktivitám byla až chorobná a infekční. Když si jejich kritici uvědomili svou neschopnost a to, že nikdy nic podobného nedokážou vytvořit, se alespoň s pomocí kulhajících mechanismů Evropské unie těmto zemím snaží škodit. Nejen během kontrolovatelných procesů a se zneužitím vojenské síly Spojených států. Dnes některým zůstala jen ta nenávist. Jsme nakaženi zlobou a nenávidíme, jak říká klasik, každého, jehož hlava povstala nad zástup.

Nord Stream 2 je u ledu! Dokázali jsme to! To jsou slova nejen žurnalistických šmoků, ale i britské jinak neúspěšné předsedkyně vlády. To nejsou jen projevy radosti nad zničením lidského díla, které mělo sloužit k prospěchu Evropy. To bylo rituální křepčení primitivů, tak často se opakující v pokusech vyučovat svět lidským právům a svobodám v rozměrech globálních. A malý český politik si hned připadá trochu větší.

PhDr. Zdeněk Zbořil (*1938) vystudoval historii, indonesistiku a politologii na FFUK v Praze (1967, 1968, PhDr. 1992) a v letech 1969-1971 a 1992-2004 zde přednášel, na Ústavu indologie, dějiny zemí indonéského souostroví a jihovýchodní Asie. Studuje moderní politické dějiny (19. a 20.stol.) a komentuje mezinárodně politické aktuality a mezinárodní vztahy.

Psali jsme:

„Chvilky nenávisti“. Zbořil vrátil Hrušínskému nařčení z hrubnutí společnosti

Zbořil: Likvidace Čechů pokračuje dodnes. Propagace Hitlera. Havel, Pavel a Posselt

Zbořil o vypnutí ČT: Nic by se nestalo. A pak by přišlo tohle

Zbořil: Viděl jsem Magyara a na Seznamu i jinde zapláčou