„O adventu jsem se setkala se dvěma ženami, se kterými mě nespojoval rodný jazyk, stejný věk nebo společenské postavení, jen zájem o feministickou teologii a teologii přírody. V předvečer klimatické katastrofy jsme se bavily o roli církve v čase klimatických změn, o solárních panelech na kostelech i o vyznání vin prodchnuté klimatickým žalem. Skrz naše krátké povídání o politice, farnících, způsobech cestování a měření uhlíkové stopy se do našich rozhovorů prolomila ‚zelená‘ teologická témata,“ započala svůj článek Šipka.

„Malé dítě v jesličkách, které je vítáno jako narozený Bůh“ podle ní „naznačuje, že nevěříme v neměnný, navždycky určený svět“. „Není tu konec dějin ve smyslu beznadějně rukou složených ve klíně, ve smyslu jedné, vítězné ideologie. Stvoření tohoto světa pokračuje, objevují se nové technologie,“ počíná.