Po odchodu Šimáčkové zůstala v Ústavním soudu (ÚS) jediná žena. Sama pokládá za důležité, aby ji zase žena nahradila: „Považuji obecně za důležité, abychom respektovali rovnoprávné zastoupení žen. Má to řadu důvodů. V justici máme 60 % žen-soudkyň, ale jak jdeme po kariérním žebříčku výše, tak žen ubývá. V českém právnickém prostředí je velké množství talentovaných, pracovitých a viditelných žen. Přijde mi líto, že by u Ústavního soudu zůstala jen jedna žena,“ uvedla.

Nástupce či nástupkyni po Šimáčkové bude vybírat prezident republiky. Koho by mu sama doporučila? „Určitě bych vychrlila množství ženských jmen, ať jsou to soudkyně, advokátky, akademičky české i zahraniční. Velmi si třeba vážím Barbary Havelkové,“ zmínila jméno právničky zabývající se genderem a feminismem. „Nebo Veroniky Bílkové, což je také akademička. Ze soudkyň si vážím Veroniky Křižanové, a ještě víc Daniely Zemanové. Nebo advokátky Hany Gavlasové,“ vyjmenovala letmo některé své favoritky.

Šimáčková často používá pojem „mužské právo“, v jehož světě podle ní žijeme. Jak se ale liší ženské a mužské právo, když paragrafy jsou pouze jedny?

„Ta pravidla sice vypadají neutrálně, ale různým způsobem zasahují do životů mužů a žen. Právě třeba na ženy, zejména ty, které se věnují pečovatelským profesím, nebo péči v rodinném životě, to právo nebere zdaleka takový zřetel jako na toho průměrného a privilegovaného muže, pro něhož jsou ta pravidla primárně připravována,“ míní Šimáčková, soudkyně Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.