„Bylo jedno království v srdci Evropy a v něm žili lidé, kteří měli špatnou paměť a rychle zapomínali, co se tam stalo i docela nedávno,“ tak začíná pohádka Jiřího Lábuse, kterou uvedla předehrou česká hymna. Následuje pasáž o zlém medvědovi, kterým je myšleno Rusko a který byl pár statečnými vyhnán. Vlády se pak ujal král Václav I. a společně s knížetem Vladem si rozdělili království na dvě země.

„Ve Vladově království žil ale zlý černokněžník Bureš, protože mu ale přišli na pletky s medvědem, utekl a usadil se v zemi krále Václava,“ nenechal Lábus nikoho na pochybách, v jakém tónu se jeho pohádka dál ponese. Zlý Bureš nebyl podle Lábuse ani chytrý, ani schopný, aby dosáhl bohatství poctivou prací, byl jen zlý a vychytralý.

Pohádka pokračuje sdělením, že zlý Bureš plenil pole a lesy a překvapivě konstatuje, že Bureš za peníze, které si nakradl ještě za vlády medvěda, vyhnal poctivé majitele lesů, až se stal nejbohatším.

Po smrti krále Václava I. nastoupili na trůn Václav II. a Miloš, ale oba prý mysleli jen na sebe. Vize Václava I. se vytratily a černokněžník Bureš bohatl a ovládal zemi.

„Oč byl Bureš bohatší, o to byli lidé v království chudší,“ fabuluje pohádkář Lábus. A že jeho neschopností v království umírali lidé na mor (zřejmě covid). Zmíněno bez dalšího vysvětlení je, že zlý Bureš nedovolil okolním zemím, aby nám s nemocí pomohly, nebo jeho dluhy u draka ze vzdálené východní země.