„Pokud nemohou být zrušeny národní státy, potom by přinejmenším hranice mohly ztratit svůj význam. S tím úzce souvisí první ze zmíněných problémů. Muslimská migrace v minulém století Evropě hrála do karet, protože po druhé světové válce oživila pracovní trh. Zpočátku byl jejich pobyt považován za dočasný. Později jim byla nabídnuta idea multikulturalismu, tedy vzájemného soužití. Částečně z důvodů selhání integračních procesů, ale i teroristických útoků však vnímá část evropské společnosti muslimy jako ohrožující prvek,“ konstatuje Friedman. Ten v nedávné minulosti napříkad předpověděl, že se Evropa musí připravit na války na svém území.

„Některé země již uvažují o tom, že by opětně zavedly vnitřní evropské hranice, aby se zabránilo pohybům uprchlíků z muslimského světa. Současná mohutná migrační vlna tyto úvahy dostala na novou úroveň,“ konstatuje Friedman, podle kterého humanitární zásady Evropské unie působí paradoxně problémy. „Dle těchto zásad musí být poskytnuto uprchlíkům útočiště, ale další uprchlické vlny zhoršují sociální a kulturní nerovnost v hostitelských zemích. Obyvatelé i politici v některých z těchto zemí očekávají další migrační vlny se značným znepokojením. Navíc jde o to, že jakmile budou mít uprchlíci povolení ke vstupu na kontinent od jedné země, ostatní státy nebudou schopny pohybu uprchlíků zabránit,“ píše Friedman.

Volný pohyb zboží a osob podle Friedmana vzbuzuje celou řadu otázek. „Kdo kontroluje vnější hranice Evropy? Mělo by rozhodnout o tom, kdo vstoupí na jeho území, Španělsko či EU? Ať už nakonec rozhodne kdokoli, měla by myšlenka volného pohybu pracovních sil platit i pro volný pohyb uprchlíků? V případě, že ano, potom jednotlivé členské státy Evropské unie ztratily právo rozhodovat, koho chtějí přijmout do své společnosti,“ soudí Friedman a míní, že v takovém případě by byl zásadně ohrožen princip národních států, na kterém Evropa stojí od svých počátků. „Tato otázka se netýká jen muslimů, v 19. a 20. století se něco podobného řešilo v souvislosti s příchodem Židů do západní Evropy. Byť jejich asimilace probíhala přece jenom úspěšněji. V každém případě platí, že muslimský problém je v Evropě jedinečný proto, že jej takovým Evropa samotná učinila,“ má jasno Friedman.