„Dámy a pánové, milí Evropané,“ zahájil ironicky své vystoupení Jakl. Zkritizoval v něm Evropskou unii z různých úhlů pohledu a vyslovil se k otázce referenda. Je pro jeho vyhlášení a je ochoten spolupracovat s kýmkoli, kdo o to bude stát. „Debata o Evropské unii nemohla skončit deset let starým referendem,“ vyjádřil své přesvědčení. Unie, do níž jsme vstoupili a o níž jsme hlasovali, byla úplně jiná než ta současná, což je pochopitelné, protože je vyvíjejícím se organismem. A díky tomu se nám také čím dál více odhaluje její pravá tvář. „EU není posvátná kráva, je to živé téma k neustálé debatě, debatě, která se týká nás všech, naší svobody.“

Čím větší poznání, tím větší deziluze

Jakl se domnívá, že referendum o vstupu do EU mnoho lidí pojalo na obecné rovině, především jako otázku civilizačního a kulturního zakotvení České republiky. Hlasování tedy bylo spíše symbolické. A je zcela legitimní žádat dnes referendum nové. Citoval zajímavé údaje, které odrážejí důvěru našich občanů k EU. Podle výzkumu Centra pro ekonomiku a politiku důvěřovalo v roce 2004 unijním institucím 64 %, Evropskému parlamentu 49 %, Evropské komisi 46 % lidí, zatímco minulý rok to bylo 40 %, 30 %, resp. 28 %. Prezidentovi EU důvěřuje 22 % a ministryni zahraničí 21 % občanů. Co z těchto čísel vyplývá? „Čím větší poznání, tím větší deziluze,“ poznamenal Jakl.

„Není pravda, že je referendum krok do neznáma, víme, co bychom v takovém případě dělali.“ A odkázal na knihu Petra Macha „Jak vystoupit z EU“, kde jednotlivé kroky nastínil. V každém případě je nutné konat pomalu, trpělivě, ale bez ustání. Pak naše úsilí přinese výsledky. Prvním může být právě vyhlášení referenda. „Není možné stále z lidí dělat obětní beránky, pařez, na kterém se štípe dříví.“