Varování to bylo pochmurné, protože každý den z východu Ukrajiny přicházely zprávy o nasazení těžkých zbraní včetně tanků a raketometů dokazující, že tam nejde ani o „protiteroristickou operaci“, jak zaznívalo z Kyjeva, ani o „hybridní válku“, jak si zvykl svou současnou taktiku popisovat ruský prezident Vladimir Putin. Jediné přiměřené označení totiž je regulérní válka o území.

Stupňování hrozeb patří do diplomatického instrumentáře, a je to i metoda, jak před domácím publikem odůvodnit, proč zasednout k jednacímu stolu.

Nakonec nejdůležitější je, co a kdo si z Minsku odvezl. Nejblíže pravdě by patrně byla věta „příliš málo a příliš pozdě“, protože jediným a ještě ne zcela jistým bodem je vyhlídka na zastavení bojů, které by mohlo ukončit nejbolestnější část trápení civilního obyvatelstva.