Je to pochopitelné, ale zároveň trochu škoda: včerejší soud s důstojníky Státní bezpečnosti, kteří v červnu 89 odvezli Petra Placáka na Křivoklátsko, tam ho seřezali a zanechali v lese, je možná poslední svého druhu.

Ale to není to hlavní. Marek Švehla včera napsal v blogu na Ihned.cz, že Rathovo zatčení, pokud se tedy prokáže jeho vina, dává dvojí naději: „česká justice konečně měří stejným metrem a nezastaví se ani před … mocným mužem“ a „policie se pomalu zbavuje pověsti služky mocných“.

Verdikt nad třemi normalizačními násilníky a počínání soudce Alexandra Malého člověka svádí k podobným „zásadním závěrům“: s tuzemskou spravedlností je to už možná lepší, než se traduje, přinejmenším se v ní najdou lidé, kteří si v hodnocení předchozího režimu zachovávají zdravý rozum.

Odsouzení důstojníci StB nejsou žádní nešťastníci, kteří by Placáka kdysi ztloukli v mladické nerozvážnosti nebo v návalu rozčilení. Například zkušenosti s Antonínem Prchalem měla spousta disidentů, pochází z estébáckého rodinného klanu a žádost o přijetí k politické policii si podal krátce po sovětské okupaci v roce 1970.

Dotáhl to až na majora, na starosti měl „závadovou mládež“, Placákovi vyhrožoval fyzickou likvidací, stejně jako jiným, třeba osmnáctileté Janě Mikušákové.