Pokud běloch bude urážet černochy, je rasista, pokud ovšem černoch bude z podobného důvodu urážet bělochy, tak rasistou není. Pokud někdo označí křesťanství za „zlo“, jde o „svobodu projevu“, pokud někdo označí za „zlo“ islám, je „nenávistným islamofobem“. Pokud heterosexuál bude hanlivě mluvit o homosexuálech, je „homofob“, pokud bude naopak homosexuál hanlivě mluvit o heterosexuálech, je to opět „svoboda projevu“.

Další nerovnováha je mezi dvěma základními svobodami – svobodou politického přesvědčení a svobodou náboženského vyznání, náboženské vyznání je neúměrně více chráněno, zjm., pokud jde o náboženství menšinová. Takže: můžeme svobodně nadávat na komunisty, neoliberály, konzervativce, levičáky, pravičáky..., ale opět..., když to někdo zkusí na muslimy, je „nenávistník“, „nácek“, „xenofob“ a nevím, co ještě.

Ovšem pak není divu, když současní vládcové „západu“ takto lidi provokují, že roste nevraživost k menšinám, které státní moc privileguje, resp. „Pozitivně diskriminuje“. V podstatě je to podobné, jako když maminka rozmazluje své nejmladší dítě na úkor ostatních svých dětí. Pak se nemůže divit, že ho starší sourozenci nebudou mít příliš v lásce a budou se mu nějak mstít, dělat naschvály, atd. A přitom za to logicky vzato ani tak nemůže ono nejmladší dítě, ale matka, která ho „pozitivně diskriminuje“, přesto se „zlá krev“, kterou tím vyvolá, z pravidla otočí proti onomu zvýhodňovanému dítěti.