Musím se vrátit k diskuzi, kterou vedl mimo jiné na toto téma ředitel TV Barrandov pan Jaromír Soukup. Podotýkám, že jedině jeho pořady sleduji, protože lidové zkazky, vysílané na veřejnoprávní televizi, sledovat nelze. U Soukupa se dovíte holou pravdu, ze které běhá mráz po zádech.

V tomto pravidelném pořadu diskutovaly dvě političky, a došlo také na důchody. Političky se shodly, že důchody nejsou nic moc, že také o nemohoucí seniory není dobře postaráno, že většina na péči nemá finanční prostředky. Neopomněly dodat, že se naši senioři nebudou mít tak dobře jako v Německu nebo Rakousku. Tam totiž neměli komunistický režim, který vše špatné u nás zavinil. To, že je téměř třicet let po revoluci a s důchody jsme tam, kde jsme, tak toho si nevšimly. Kam zmizely peníze z důchodového účtu po revoluci? O tom se již vůbec nehovoří. Zázračný všelék „důchodová reforma“?

Za mého působení ve vysoké státní funkci jsem nahlídla do praktik politiků hlouběji, než je běžnému občanovi, zaměstnanci, majiteli firmy možné. Osobně pracuji od 17 let a mám odpracováno 45 let (podotýkám poctivě, jako většina občanů naší země). Politická hantýrka, že musíme udělat důchodovou reformu, aby naši senioři žili důstojný život, je předzvěstí něčeho, čeho se obávám. Právě díky mým zkušenostem. Obávám se, aby to nebyla „zlodějna“ na kterou si různé soukromé fondy brousí zuby. Pilíř na důchodové spoření jeden, druhý a bůhvíjaký pilíř si ještě pro oblbnutí nynějších třicátníků vymyslí. Prostě tomu nevěřím. A dnešních třicátníků je mi upřímně líto.