Patrně nejmasovějším případem porušování práv dětí je pošlapávání jejich práva na péči rodičů. To je zakotveno v čl. 32 Listiny základních práv a svobod a také v čl. 7 Úmluvy o právech dítěte (hned po právu na život). Přesto u nás toto základní dětské právo není respektováno v případě statisíců dětí a každým rokem přibývá zhruba 25 000 dětí, které rozhodnutím státu přicházejí o péči jednoho z rodičů.

Dochází k tomu v případech soudního svěření dětí do výlučné péče pouze matky nebo otce, čímž dítě přichází o právo na péči druhého rodiče. Je pravdou, že obvykle bývá druhému rodiči stanoveno právo tzv. styku s dítětem, většinou však jen v úzkém časovém rozmezí několika dní v měsíci. Tato úprava rozhodně nemůže nahradit právo dítěte na péči tohoto rodiče. Mimo jiné i proto, že tzv. styk je pouze právem rodiče, nikoliv jeho povinností, takže dítěti vlastně žádnou péči tohoto rodiče ani negarantuje.