Ještě v roce 2005 se zdálo, že v politice končí. Jeho strana prohrála nejen parlamentní volby, ale o měsíc později on sám vyšel jako poražený v přímém souboji s Lechem Kaczyňským v boji o křeslo prezidenta.
Vláda národně konzervativní strany Právo a spravedlnost ale příliš neuspěla, zhoršila zejména vztahy s Ruskem, Německem a i Evropskou unií. V roce 2007 Tuskova Občanská platforma vyhrála předčasné parlamentní volby.
Donald Tusk byl v roce 2011 znovu zvolen, a stal se tak jediným premiérem postkomunistického Polska, kterému se podařilo obhájit funkci.
Měl také v jistém smyslu štěstí. S prezidentem Lechem Kaczyňským se permanentně hádali o vládní letadlo. Následkem toho Tusk nebyl v prezidentské delegaci, která letěla na výročí katyňského vyvraždění 20.000 polských důstojníků a policistů sovětskou NKVD.
Jak víme, prezidentovo letadlo se u Smolenska zřítilo a zahynulo všech 90 polských politiků na palubě. Na místo hlavy státu byl zvolen člen Občanské platformy Bronislaw Komorowski.
Jako předseda vlády působil Tusk sedm let. V době celosvětové krize Polsko zaznamenávalo hospodářský růst, byť malý.
Tuskovi se v čele vlády podařilo urychlit výstavbu dálnic, rychlostních silnic a další infrastruktury, díky čemuž úspěšně proběhlo fotbalové mistrovství Evropy v roce 2012, které Polsko organizovalo společně s dnes ozbrojeným konfliktem zmítanou Ukrajinou.
Z Občanské platformy udělal nejsilnější stranu postkomunistického Polska. I když se mu občas nedařilo úspěšně rekonstruovat své vlády. Na každý pád se mu dařilo naklonit si média. Většina z nich o něm psala s respektem.
Jeho kritici tvrdí, že měl jedno obrovské štěstí. A to šéfa opozice Jaroslawa Kaczyňského, dvojče zesnulého prezidenta. Byl to mistr nepromyšlených bonmotů a agresivních útoků. Některé jeho návrhy byly tak bizarní, že voličstvo raději opakovaně hlasovalo pro Tuska a pomohlo mu opakovaně vyhrát volby.
Na to může pravděpodobně spoléhat příští rok při volbách nová premiérka Ewa Kopaczová. Tuskovi díky Kaczyňskému totiž voliči mnohé odpustili.
Donald Tusk odchází z polské politiky a přesouvá se na nový post evropského prezidenta.
Není ale vůbec jisté, že na domácí politiku rezignuje a nikdy se do ní nevrátí. Mandát v Bruselu mu končí v roce 2019. Už tedy v roce 2020 by mohl kandidovat třeba na prezidenta polského.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
