Není divu, ruský gigant má na evropském trhu dominantní pozici (50% západní spotřeby), přestože už dva roky mírně klesá, a brzy otevře kohoutky baltského Nordstreamu a možná za čtyři roky dostaví i černomořský Southstream, nový plynovod na jih Evropy. Poslouchat ruské státní manažery je stejně tristní jako poslouchat státní ruské politiky. Vždy mi připomenou postřeh Josepha Conrada velkého anglického prozaika polského původu, který přesně před sto lety v románu “Před očima západu” (Leda 2010) popisuje představitele ruského samoděržaví, jako lidské typy, kteří vypadají zdánlivě normálně, “něco však v jejich obličeji tvoří jakousi překážku, jakýsi nepochopitelný rys…” Z jejich projevů cítíme “nelogičnost, nahodilost závěrů a četnost mimořádného.”… “Vzniká podezření, zda sami rozumí, co vlastně tvrdí.”

A tak se dozvídáme, že cena za státní ruský plyn musí být vysoká, konkurence netradičních zdrojů nemá šanci, břidlicový plyn, pokud se vůbec bude v Evropě těžit, bude dražší než v USA, americká zkušenost není přenosná, spotřeba plynu bude stoupat a trh s plynem není globální nýbrž regionální. Spor o cenu s RWE Transgas se prý jistě vyřeší i bez arbitráže. Gazprom by nejraději, tak jako ruské naftařské společnosti, všechny rozvodné a dodavatelské západní firmy rovnou koupil. Dokonce už s RWE podepsal smlouvu na společnou výstavbu paroplynových elektráren, jež mají nahradit ty zrušené atomové. Chraň nás i Němce ruka Páně!