Takže se nedívám na tenhle pořad jako kuchařka – i když vařím docela ráda a snad i dobře (kamarádka Jindřiška kdysi nad hrncem poznamenala, že gruntem vaření je chemie a fantazie, já bych dodala, že i chuť, prostě šmak, a taky mít z čeho vařit: jedinečnost každé kuchyně pochází i z chudoby – co je jedlé se dá spotřebovat a použít, a když se to naseká nadrobno je toho víc, vtipně se dokoření bylinami, šlahouny, kořeny a plody z okolí a je hotovo), tudíž zmíněný pořad nesleduju ani tak kvůli uvařeným a upečeným pokrmům jako proto, kdo a kde se vaří.

Je totiž zajímavé, jak ti kuchaři a kuchařky bydlí a žijí. Od elegantního luxusu vil po domek s kozou, paneláky, u maminky, na zámku, na faře, taky se vařilo v azylovém domě nebo na koleji. (Dalo by se uvařit třeba i ve vězení nebo pod mostem…?)

V tomhle punktu je pořad jedinečný. Ale i v něčem jiném: Sejde se pět neznámých lidí v neznámém prostředí kde bude prostřeno, a přitom okouknou (včetně mne) cizí bydlení (v reálném životě bych tolika cizím lidem do bytu nevlezla).

A tu je ta zvláštní věc: cožpak nábytek, křeslo, lampa nebo postele, to má každý podle gusta a stavu konta. Ale co visí na zdech?