Podobně aktuálně kdybychom se potulovali v sobotu po newyorkské čtvrti Chelsea, mohli bychom být mezi třicet zraněnými nejspíš podomácku vyrobené výbušniny. A asi by nás zas tak moc nezajímalo rozjímání místního starosty, jestli jde o skutek nějakého šílence, osamělého teroristy nebo dokonce terorismus mezinárodní. Ostatně k většině podobných aktivit se Islámský stát rychle přihlásí. I když se na nich bezprostředně nepodílel. Určitě ale ideologicky, přinejmenším tím, že se podílí na vytváření atmosféry, která k terorismu vede.

Symbolicky se tomu říká být v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Kdybyste podlehli strachu, mohli byste si myslet, že dneska nebo zítra se vám může totéž stát v metru, v tramvaji nebo na ulici. Statistici vám trochu cynicky vypočítají, že spíše vás přejede auto. Skeptici dodají... zatím. Nikdo vám neřekne, co to dělá s vaší psychikou. Člověk si údajně zvykne i na šibenici. Psycholog vás ale přesvědčí, že všechno se nějak člověku zapisuje do vědomí a podvědomí. Těžko s pozitivními důsledky.

Jen tak jakoby sledujeme dobový seriál. Po organizovaných teroristických útocích v Paříži a v Bruselu jich jednotlivci odehráli na různých místech hned několik: v německém Viernheimu, americkém Orlandu, Dallasu a v Lousianě a nejkrvavěji ve francouzské Nice. Šedí vlci se stali nejtíživěji předvídatelnou hrozbou. Jen čekáme, s jako frekvencí seriál bude pokračovat. Jestli si vůbec stačíme zvyknout. Nebo se vzbouříme. Teď poměrně delší dobu nastal relativní klid. Jen častěji policie v západních zemích zatýká potenciální teroristy, kteří do Evropy pronikli mezi uprchlíky.