Není totiž větším ternem, a naše historie to dokazuje, než mít za sousedy země, kde se střídají stabilní demokratické vlády. Zvláště čelí-li teď kancléřka, stejně jako my, krajním politickým silám, a přesto své úsilí nevzdává.

Od některých komentátorů jsme si museli i vyslechnout, jak se příkladně chová i německá opozice, jak SPD vyšla v kritické situaci kancléřce vstříc. Jenže to byla, jak se ukázalo, výtka naší politické scéně poněkud předčasná. Předseda SPD Martin Schulz dal promptně najevo, jaká je realita. Takže ještě uvidíme.

To dokazuje, že neméně důležitým tématem je, máme-li se řídit přístupy a příklady z té či oné světové strany bez jisté opatrnosti až kritické distance, jak se nám je některé velké země a jejich místní příznivci snaží vsugerovávat. Nemůžeme přece například přijmout tvrzení, že zatímco vzestup krajních tendencí v Německu a na Západě je reakcí na reálné problémy generované těžko zvladatelnou migrací, u nás jde údajně jen o hrozby převážně virtuální.