Nové vedení se rozhodlo jinak - zachraňovat krizovou situaci vstupem do koalice. Zvolená strategie s vymýšlením si dalších podmínek koaličního vládnutí s ANO, jichž Patrik Eichler údajně spočítal osmatřicet, pokud jsem neposlouchal špatně nebo to nemyslel ironicky, spíše jako by navazovala na novelu Ladislava Mňačka Jak chutná moc.

Vládnout je cílem politických stran. Je ale nutné zvážit jakou odpovědnost tím na sebe vedení strany s více než stočtyřicetiletou historií bere, jaká jsou s tím spojená rizika a má-li k tomu zajištěnu podporu strany.

Rizikem přitom není ani tak neustále připomínané stíhání dvou hlavních představitelů ANO, které se vyřeší, dostane-li se k soudu. Je jím spíše fakt, že ČSSD spoluvládnutím s ANO, jehož předseda a zároveň premiér disponuje jakkoliv legislativně omezovanou politickou, ekonomickou a mediální mocí, de facto napomáhá formování korporativistického státu. Dokážou představitelé sociální demokracie dát tomuto typu státu pozitivní podobu, která by znemožnila deformovat základy naší parlamentní demokracie?