Koncem devatenáctého století vydal francouzský sociolog Gustav le Bon knihu Psychologie davu. Popsal v ní změny v chování jednotlivců, kteří stanou-li se součástí davu, chovají se jinak, než by se chovali individuálně.
Stejně tak si lidé vědomě v jedněch volbách zvolí svou vládu, aby následně podvědomě, intuitivně nebo z pohodlnosti v druhé parlamentní komoře posílili opozici. To nijak nesnižuje úsilí opozičních politiků zvítězit. Ale pokolikáté se v polistopadovém období už stalo, že se voliči snažili politické síly vyrovnat?

Základní problém je v něčem jiném, není-li to signál všem politikům. John Fitzgerald Kennedy v Profilech odvahy napsal, že ti, kdo tvoří moc, přispívají k rozvoji země stejně tak, jako ti, kdo této moci oponují. Tím vzkazem našich voličů je výzva, aby opozice v zájmu rozvoje republiky jednala konstruktivně. Těžko si to myslet, když jeden z možných kandidátů na předsedu Senátu Václav Hampl se předem vymezil vůči Hradu kriticky. Jiný senátor chtěl do čela postavit Jiřího Drahoše jako reakci na prohrané prezidentské volby.

A tak nejblíž té konstruktivní představě byl návrh předsedy ODS Petra Fialy zvolit do čela Senátu jeho místopředsedu Jaroslava Kuberu. Ten už primátorem Teplic být nechtěl. Je vyhraněně liberálně konzervativním politikem. Také v posledním vystoupení před volbami mluvil o liberalismu, svobodě a tolerantnosti. Tak se také dosud choval. S prezidentem si údajně rozuměli už jako vášniví kuřáci. Tím víc, čím byli pod tlakem nekuřáků.