Ve Francii se spustila v roce 1989 a s velkým vypětím sil ji drží, alespoň ve školách, zákony sekularismu, čili zákaz vnějších projevů jakéhokoli náboženství. Británie, s opačnou politikou náboženské svobody, čili zákonné tolerance všech náboženských projevů, tu záklopku neubránila. Výsledkem je záplava těch nejradikálnějších prvků islámu do školství, profesí, médií, politiky a veřejného prostoru obecně, včetně stravování Stále větší počty škol trvají na výlučném halal stravování, a to i pro nemuslimské děti.
Hidžáby nosí většina muslimských žákyň a rostoucí počet učitelek. Na univerzitách se muslimští studenti dožadují vyčlenění z předmětů neodpovídajích koránské nauce, například evoluce. Školy s muslimskou žákovskou většinou (je jich už několik stovek) odmítají v dějepise vyučovat holocaust. Jak před 5 lety odhalilo šetření akce zvané „Trojan Horse“ (trojský kůň), desítky britských škol ovládly extrémistické muslimské rodiny přeměňující své státem řízené školy v islamistické instituce vyučující nenávist k západní civilizaci, odmítající učit výtvarnou, hudební a tělesnou výchovu a vyučující, jak se správně mají zlodějům usekávat ruce.
Hidžáb proniká do profesí lékařských a právnických, bere se jako samozřejmost u uniforem prodavaček supermarketů, stále častěji odmítajících zákazníkům prodat alkohol. Od zaměstnavatelů se žádají pro muslimské zaměstnance modlitební prostory a volný čas na modlitby. Firmy, které z těchto důvodů zaměstnance propouštějí, prohrávají u soudů vysoké odškodnění.
Začalo to tím nevinným hidžábem, jako jím to dnes se zpožděním začíná v Česku. Za vydatné podpory institucí jako ombudsmanka, rádoby hájící svobodu náboženského projevu, jímž ten hidžáb domněle je. Neměla by její pracovní náplní spíš být ochrana občanů před zlovůlí státu? A neměla by naopak být souzena ona za zneužívání pravomoci a perzekuci ředitelky dodržující školská pravidla?
To nejabsurdnější na tom je, že on ten hidžáb opravdu, ale opravdu, není projevem islámského náboženství. Znalci a znalkyně Koránu nás sice upozorňují, že je v něm toto slovo – znamenající bariéru nebo předěl - zmíněno pětkrát. Jenže ani jednou se netýká dámské garderóby. (Překládám z angličtiny, arabsky neumím, ale věřím, že překladatelé uměli).
Verš 7:46: „Hidžáb odděluje dvě vzájemně se uznávající skupiny mužů…“
Verš 19:16-17: „Marie odešla od své rodiny do místa na východě a uchýlila se („hidžábovala“) do ústraní…“
Verš 33:53: „Když něco od svých manželek žádáte, dělejte to zpoza zástěny (hidžábu), je to tak čistší pro vaše srdce i jejich.“
Verš 41:5: „Naše srdce jsou opouzdřena proti tomu, k čemu nás voláte, naše uši jsou těžké, mezi vámi a námi je hidžáb, takže si dělejte, co chcete a my taky“.
Verš 42:51: „Bůh mluví k smrtelníkovi jen zpoza hidžábu, nebo posílá posla…“
K pochybnostem, zda pokrývka hlavy (pod jakýmkoli jménem) je islámskou náboženskou povinností, nám přispěje i skutečnost, že ji nenosí mnohé významné muslimky, k nimž patří marocká královna. A naopak, určitá pokrývka dámské hlavy byla součástí (i když ne náboženskou povinností) většiny předislámských náboženství. Nic specificky islámského.
Dnešní hidžáb, v té formě, podobě a stylu, v nichž se šíří v islámských komunitách jako identifikační uniforma, je součástí islámu politického. To je ta část islámské doktríny, která se nezabývá vztahem člověka a Boha, nýbrž politickým a ekonomickým uspořádáním společnosti tak, aby jí vládli muslimové a všichni ostatní byli jejich poddaní, aby žena měly občanská práva poloviční a jinověrci žádná. Aby se odpadlictví od islámu trestalo smrtí, krádež useknutím ruky, homosexualita shazováním se střechy, ženská nevěra ukamenováním, veřejný projev něhy k opačnému pohlaví bičováním a kritika islámu vězením nebo zabitím.
Tento hidžáb je prvním testem právního státu. Když prezident Zeman říká, že hidžábem to začíná a burkou to končí, mýlí se. Pokračuje to mrzačením dívčích genitálíí, jichž se v Británii provádí každý rok tisíce a nikdo za ně není trestán, neboť strážci zákona mají strach být označeni za rasisty. Pokračuje to organizovaným znásilňováním nezletilých dívek, jehož se v Británii ději desetitisíce. Šariátskými soudy, které soudí v rozporu s domácími zákony. Mnohoženstvím, jehož jsou v Británii desetitisíce případů, netrestaných a na sociální podpoře. Sňatky nezletilých dívek, jichž jsou v Británii tisíce. Kolonizací celých čtvrtí a měst, kde se podle nejnovějšího průzkumu muslimské ženy domnívají, že Británie je ze 75% islámská, protože za celý svůj pobyt ve svém městě viděly z povzdálí projíždět jen půl tuctu Angličanů.
Končí to nastolením paralelní agresivní a expanzivní kultury postupně převládající nad domácí. Jestliže český soud rozhodne proti ředitelce školy, otevře stavidla antidemokratickému náporu, který zničí demokracii a právní stát. S pomocí naivních ombudsmanek a zelených mužíků domnívajících se, že hájí existující zákony. Ty zákony, jejichž smysl nám vrchní ideolog Muslimského bratrstva al-Karadáví vysvětluje takto:
„Vašimi zákony vás dobudeme. Našimi zákony vás ovládneme“.
Český národ se ještě psychicky zcela nezotavil ze dvou totalit. Proč máte tak silné nutkání mu nasazovat další?
Vyšlo na eportal.parlamentnilisty.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
