V minulých dnech se profesor Tomáš Halík zásadním způsobem vyjádřil ke společenské situaci v České republice (Lidové noviny 26. 4. t.r.). Jeho výzvu shrnujeme: Úsilí prezidenta Zemana o obrácení kormidla naší země na východ, k Rusku a k Číně, které vyvrcholilo v tom, co se odehrálo okolo návštěvy čínského prezidenta v ČR, sjednotilo dosud roztříštěnou českou opozici. 

Zodpovědně přemýšlející lidé napříč republikou se dávají dohromady, spojeni v navazování na masarykovsko-havlovskou prozápadní, proevropskou demokratickou tradici. Touží říci jasné ne „chlapcům z Prognostického ústavu“. Ve střetu se Zemanem jde o konfrontaci dvou typů politické kultury, dvou rozdílných směřování země mezi Západem a Východem, kde není možnost třetí cesty.

V naší zemi je podle Tomáše Halíka zapotřebí pozitivně rozvíjet politickou kulturu, morálně-kulturní proevropské klima a důkladné občanské vzdělání. Dílčím, bezprostředním úkolem v nadcházející době je ovšem hledání kandidáta pro Hrad: je třeba se sjednotit na někom, kdo za dva roky dokáže nejlépe oslovit co nejširší vrstvy společnosti. Sdílíme oprávněné znepokojení Tomáše Halíka. Jeho vymezení krize, v níž se Česká republika ocitla, i společenských aktivit, které nás z ní mají vyvést, je však příliš úzké, v některých ohledech mylné a zavádějící.

Hlavní problém a hlavní úkol, před nímž česká společnost stojí, je problém a úkol politický, širší než jen zahraničně politická orientace ČR (nechceme přitom vůbec popírat její zásadní význam): totiž rekonstrukce polistopadového demokratického režimu, vážně poškozeného revoluční hysterií z let 2012-13. Rekonstrukce toho, co Andrej Babiš opovržlivě nazývá „Starými pořádky“. Problém není jen Zeman, ale také Babiš.