Možná i proto Václav Klaus své definitivní rozhodnutí odložil na dobu po volbách. Proč taková nevšímavost k záměru člověka, jenž léta rozděloval českou společnost a dával politickému dění potřebnou dynamiku?

Jednou větou: v chladné nevšímavosti české společnosti se odrážel nový postoj k tomuto politikovi, který se během druhého prezidentského období (2008–2013) pro ni stal nesrozumitelným panem profesorem, jenž se vzdálil středostavovským voličům, jejich životům a zájmům. Během deseti let na Pražském hradě se exprezident postupně vehnal do „báječné izolace“, v níž se možná skvěle intelektuálně přebývá, ale politicky tím přišel o své střední vrstvy, tvořící základ jakékoli politiky. Jak k tomu došlo?

Bez závazků

Zlomem v jeho politickém působení se určitě stal začátek roku 2008, když byl v nepřímé volbě podruhé, a tedy podle ústavy naposled zvolen hlavou státu. Vidina pěti let na Hradě, aniž by musel přihlížet k názorům potenciálních volitelů z řad poslanců a senátorů, způsobila jeho intelektuální i politickou radikalizaci, která přispěla k jeho izolaci.

Z druhé prezidentské volby si také odnesl dva postoje – především definitivní zničení vztahu s Mirkem Topolánkem a potažmo jeho vedením ODS. Premiér Topolánek totiž během prezidentských voleb až příliš koketoval s tím hodit v tajné volbě společně s částí jemu nakloněné ODS hlasy Janu Švejnarovi.

Z této nedůvěry, spojené s faktem, že Topolánek dezertoval od ekonomického programu občanských demokratů a politicky se sblížil s Bursíkovým světem, vzešlo Klausovo vystoupení ze strany, již kdysi zakládal.