Systém sovětského impéria do roku 1990 vylučoval komunikaci mezi evropskými satelity SSSR a USA. Moskva měla absolutní monopol na komunikaci s Washingtonem. V případě, že by se některý z místodržících např. Husák nebo Kadár pokusil o samostatné jednáni s USA, skončil by v krátké době v politických funkcích. Současný globální politický systém je mnohem složitější, ale základní systémové imperiální prvky si uchoval. Komunikace s Moskvou a Pekingem je ve výlučné kompetenci USA i když určité povolené manévrovací možnosti mají Německo a Francie. Proto v geopolitickém prostoru Prahy není možná politika všech azimutů, tj. ani samostatná komunikace s Moskvou a Pekingem. Je možná pouze taková politická komunikace, jakou vykazují naši nejbližší sousedi. Globální nadnárodní komerční, mediální a kriminální moc výrazně omezuje prostor demokraticky zvoleným politikům. Originální snahy současného prezidenta o nadstandardní vztahy s Ruskem a Čínou byly poměrně snadno paralyzovány jednou zahraniční cestou předsedy Senátu a následujícím „požárem Říšského sněmu“ a vedly k horším současným vztahům s Ruskem a Čínou, než mají naši nejbližší sousedé a je to i přímé varování pro ně. Proto je namístě žádnou originální zahraničně-politickou iniciativu nerozvíjet a soustředit se na přechod k efektivní demokracii cestou reformy politického systému v ČR. K tomu bude patřit zákon o lobbingu, sociálním bydlení, zákon o lichvě, reforma soudního systému, volba prezidenta jen na jedno funkční období a mnoho dalších zákonů, které již fungují v zemích EU i USA. „A s větší nebo menší nevolí, jsme jenom součástí toho soukolí…“, zpívá znamenitá skupina Chinaski.