Systém sovětského impéria do roku 1990 vylučoval komunikaci mezi evropskými satelity SSSR a USA. Moskva měla absolutní monopol na komunikaci s Washingtonem. V případě, že by se některý z místodržících např. Husák nebo Kadár pokusil o samostatné jednáni s USA, skončil by v krátké době v politických funkcích. Současný globální politický systém je mnohem složitější, ale základní systémové imperiální prvky si uchoval. Komunikace s Moskvou a Pekingem je ve výlučné kompetenci USA i když určité povolené manévrovací možnosti mají Německo a Francie. Proto v geopolitickém prostoru Prahy není možná politika všech azimutů, tj. ani samostatná komunikace s Moskvou a Pekingem. Je možná pouze taková politická komunikace, jakou vykazují naši nejbližší sousedi. Globální nadnárodní komerční, mediální a kriminální moc výrazně omezuje prostor demokraticky zvoleným politikům. Originální snahy současného prezidenta o nadstandardní vztahy s Ruskem a Čínou byly poměrně snadno paralyzovány jednou zahraniční cestou předsedy Senátu a následujícím „požárem Říšského sněmu“ a vedly k horším současným vztahům s Ruskem a Čínou, než mají naši nejbližší sousedé a je to i přímé varování pro ně. Proto je namístě žádnou originální zahraničně-politickou iniciativu nerozvíjet a soustředit se na přechod k efektivní demokracii cestou reformy politického systému v ČR. K tomu bude patřit zákon o lobbingu, sociálním bydlení, zákon o lichvě, reforma soudního systému, volba prezidenta jen na jedno funkční období a mnoho dalších zákonů, které již fungují v zemích EU i USA. „A s větší nebo menší nevolí, jsme jenom součástí toho soukolí…“, zpívá znamenitá skupina Chinaski.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.


