Jednotlivé položky státního rozpočtu poukazují na morální hodnoty dané společnosti tím, jak se s položkami nakládá a kdo má skutečnou moc. Peníze vládnou světem. Dříve etika a politická filozofie se s ekonomickými teoriemi doplňovaly. Podle filozofa Locka práce (obdělávání půdy) přetváří společné vlastnictví v soukromé. Pro změnu Bentham poukazoval na to, že nerovnost ovlivňuje naše štěstí a preferoval větší rovnost v přerozdělování ve společnosti. Marxova esej věnovaná moci peněz je skutečným veledílem. Toto vzájemné ovlivňování myšlenkami dnes chybí. Etika a ekonomická teorie se navzájem ignorují.

Berme za dané, jak se dnes tvrdí, že finanční kapitál ovládl svět. Ale obecně řečeno nedokážeme vyhodnotit, do jaké míry se daří finančnímu kapitálu vyloučit morálku z oblasti a problematiky financí. Pochopitelně, že pro investory jsou přednější peníze než morálka. Finanční instituce, které investují do veřejných financí (jako jsou fondy penzijní nebo pojištění) a jejich manažeři nebo regulátoři si myslí, že oni a trh – včetně finančního – mají největší přehled. Podle nich se „nejlepší“ rozhodnutí rovná spotřebitelským preferencím. Ty jsou na trhu formovány a manipulovány médii a byznysem, a to způsobem, který vyhovuje primárně a především obchodnímu profitu před čímkoli jiným. Preference jsou dány tím, co je dobré pro společnost, fyzické nebo duševní zdraví veřejnosti a rovněž tím, co slouží udržitelnosti a přírodě. Namísto úsilí k naplnění morálních hodnot, politici a investoři podléhají požadavkům danými nabídkou produktů, což se stává jediným kritériem pro rozhodování.

Preference spotřebitelů a finančních manažerů jsou považovány ipso facto za správné a odhlíží se od morálního hodnocení. Takový přístup převažuje rovněž v politické aréně, která se přitom považuje za demokratickou. Public relation je založen na datech psychologického průzkumu umožňující ovlivnění chování spotřebitelů stejně tak jako marketing zboží. Výsledky jsou považovány za natolik věrohodné, že není zapotřebí problém dále rozebírat a ptát se. To, co se lidem líbí, se také stává rozhodujícím. Stali jsme se symbolem emotikonů, světa, kde hraje prim nereflektovaná pasivní líbivost, estetika – vzhled. Z pohledu investic jde o triumf pasivních investic, které lze řídit počítačem.

Morální relativismus

Různé proudy myšlení se spojily v konstrukci amorálního světa. Vzhledem k tomu, že to, co se mně líbí, je rovné vašemu názoru a tato preference je měřítkem hodnoty, tím se morální relativismus stává vítězem současnosti. Následně se to hodí jako případ pro ospravedlnění dogmatismu finančního managementu – to, co přináší zisk, se tudíž lidem líbí a to je třeba preferovat. Lidé si to vybírají ke koupi, a to znamená, že se toto stává validním ospravedlněním investičního rozhodování. Jestli si koupíte auťák, který žere benzín, naftu nebo spořivý elektromobil je ve skutečnosti jedno – je to v pořádku. Největší státní nadace Norské fondy (NGPF-G) - Petroleumsfondet, se především řídí tímto pravidlem, neboť pod rozumnými investicemi (environmental, social and governance – ESG) chápe takové investice, že jakékoli začlenění environmentálních nebo sociálních nebo vládních úvah (ESG) musí přispět k maximalizaci zisku (jedinou výjimkou jsou firmy, které ve velké míře porušují lidská práva nebo ekologická opatření, přičemž NGPF-G nebere v úvahu Cíle udržitelného rozvoje OSN nebo principy tzv. zelené ekonomiky). Zajímavým testem by bylo, zda odpovědné „materiální“ ESG investice by byly stejně efektivní jako investice, které se neopírají o ESG. Rovněž „osvícení“ investoři jako je například Jeremy Grantham pomíjí morální hledisko. Když se Grantham postavil proti těžbě fosilních paliv, tvrdil: „Morální argument je v případě zákazu těžby naprosto zbytečný. Je to jen bonus.“ To je ale klam.