Vím, že jsem pouhým sprostým obviněným, tedy už i obžalovaným a třeba budu i odporným odsouzeným. To vše v situaci, kdy jsem nikomu nezpůsobil byť nejmenší škodu. Veřejné zakázky byly realizovány za ceny obvyklé a nižší a veřejné soutěže probíhaly v souladu se zákonem a nikdo jimi nemanipuloval.

To netvrdím jen já, co se prý mohu hájit i lží, ale to jsou závěry soudních znalců, auditorů povolaných z EU, ministerských a krajských úředníků a hlavně to tvrdí i desítky již vyslechnutých svědků. Člověk nezasažený českým represivním aparátem asi nepochopí, proč tedy jsem souzen a třeba budu i odsouzen. Prostě proto, že u nás platí anomální zákony umožňující široký a účelový výklad a tím pádem umožňující odsoudit kohokoli za cokoli, když je k tomu vůle. Zdravý rozum v tom nenajdete.

Zůstaneme parlamentní demokracií?

Vedle sprostého obžalovaného jsem i politická mrtvola a vlastně tomu jsem rád, protože současná politika mi připadá marná. Přesto mi to nedá mlčet k tomu, co se právě odehrává na ministerstvu spravedlnosti. Díky zkušenostem posledních let jsem přesvědčen, že se vede další kolo zápasu o budoucnost naší destruované parlamentní demokracie. Jde o takovou maličkost, v jakém systému budeme žít a kdo nám bude vládnout.

Baroni strachu

Původní polistopadový koncept  svobodné parlamentní demokracie je nahlodáván a postupně destruován. Samozřejmě pod líbivými hesly boje s tím či oním, v posledních letech je u nás nejoblíbenějším hitem boj s korupcí, ale své sehrává i boj s terorismem – tedy vnitřní i vnější nepřítel, před kterými nás musí ochraňovat. Ve skutečnosti jde o to, kdo zemi bude vládnout, tedy zda námi volení politici, co musejí skládat co čtyři roky účty a zodpovídat se lidem, nebo nikým nevolení a neodvolatelní baroni strachu.