Mnohé napovídá už samotný koaliční proces jako indikátor toho, zda nová státní moc je čistější a upřímnější ve svém konání než svržený režim. Proto se ostatně konaly dvoje finančně náročné volby jak hlavy státu, tak nového parlamentu.

Ty staré a příliš zdiskreditované struktury se podařilo v napojení na stát přiškrtit a ty příliš radikální kosmeticky oddělit o prezidenta i vlády, než tento týden definitivně odešly do opozice.

Emancipovaný staronový premiér Jaceňuk, protože také vítěz voleb, demonstroval novou čistotu tím, že před měsícem vyzval všechny strany koalice, aby navrhovaly kandidáty do vlády ve veřejné soutěži názorů. Američtí projektoví manažeři tomu říkají „pitching“.

Takový výběr nových ministrů by byl rozhodně přesvědčivý a měl by zásadní vliv na důvěryhodnost nové vlády. Tu si ale budoucí vláda, resp. vládní koalice vážně podkopala před dvěma týdny, kdy nejenže zapomněla na „pitching“, ale dokonce koaliční jednání pokračovala v přísném utajení.

Síla, resp. slabost koalice se projevila v pondělí, když pětičlenné uskupení stále nemělo seznam ministrů a jednalo bezvýsledně (nadále za zavřenými dveřmi) nonstop až do úterního rána a pak ještě několikrát nechalo odkládat parlamentní hlasování o důvěře.