Anglický pozdrav nebo oslovení zní „Jak se vám daří?“ a odpověď zní vždycky „Dobře“. Řeknete si: To je ale farizejství. Stará šlechta se držela úsloví noblesse oblige, tedy – řekněme dnešním způsobem – „noblesa zavazuje“. To abychom nepohoršili některé občany. 

V Londýně jsem byl poprvé a snad ne naposledy. Na mostě přes Temži to foukalo jako na Sibiři či snad lépe jako na Aljašce. Dozvěděl jsem se, že v Anglii se neříká „máme špatné počasí“, ale „špatně jste se oblékl“. Počasí je vždycky krásné. A tak mohou o velkém a statečném, ale i moudrém kancléři sv. Tomáši Moorovi, který za svou pravdomluvnost a odvahu zaplatil životem, mluvit jako o člověku do každého počasí. 

Nevím, kolik procent posluchačů jsem těmito výroky naštval, ale poslední průzkum říká, že 90 procent občanů ČR je nespokojených či jinak naštvaných. Musím se přiznat, že k nim také patřím. Po celých 20 let svobody se vyrovnávám s tím, že moje iluze se ve většině případů nenaplnily. Není mi to jedno a mrzí mě, že tolik lidí je na tom stejně. Věřící i nevěřící, podnikatelé, zaměstnanci, nemocní a zdraví, levice i pravice.