Sešli jsme se v podmínkách takřka bojových v této katedrále, která je úběžníkem našich duchovních, kulturních a politických dějin a národním symbolem samostatnosti, abychom vzpomenuli 75. výročí konce 2. světové války a vypuknutí Pražského povstání v r. 1945. Toto datum bylo určeno jako den oslavy osvobození prezidentem Dr. Edvardem Benešem, kterému patří také naše vděčná vzpomínka. Rád bych připojil jeho slova při návratu z exilu do vlasti v roce 1945: „Opakuji, na tuto válku se nesmí zapomenout, a aby se nezapomnělo, je nutno ji sebevědomě a důstojně ve jménu práva a svobody, ve jménu lidskosti … živoucí opravdové a správné lidskosti stále a stále připomínat.“

Především chceme uctít všechny oběti ze všech světadílů. Myslíme na statečné vojáky armád, které bránily svobodu a demokracii i lidskou důstojnost. Vzpomínáme na jejich velitele i na mladé muže a ženy, kteří se zcela dobrovolně rozhodli jít do boje. Dva z nich, arm. Generál Emil Boček a brigádní generál Václav Kuchyňka, jsou tu s námi. Je naší povinností připomenout i padlé poražených armád, především ty, kteří byli svými zločinnými režimy donuceni podílet se na vedení této hrozné války. Myslíme ale také na miliony civilních obětí, děti, ženy, starce, na oběti holokaustu, i na oběti rasové nenávisti, např. oběti romského původu. Víme, že během těchto bojů umíraly také miliony lidí v koncentračních táborech, gulazích a proti všem normám mezinárodního práva i vojáci v zajateckých táborech.

Nesmíme zapomenout, že některé státy přecházely z jedné strany na druhou a nelze nevidět rozporuplnou úlohu SSSR, jako i řady vlád, ale i role jejich armád. Je nutné odsoudit jejich záludnou mocichtivost jako nemorální zločin. To je to bahnisko, z kterého pak vyrostla komunistická totalita a její přisluhovači. K tomu, jak těmto věcem čelit, říká mnoho dnešní první čtení.