Považuji za svoji povinnost se zastat Jany Jochové, předsedkyně Aliance pro rodinu. Dovolila si totiž v rozhovoru pro časopis Sociální služby 1/2021, nesoucí "skandální" název „Děti mají právo znát své rodiče a mají jimi být vychovávány“ následující "nepřípustné" myšlenky, konkrétně:
"Po druhé světové válce se zde začal budovat předstupeň komunismu, tzv. reálný socialismus. A už zde se z marxistických myšlenek začalo realizovat tzv. zrovnoprávnění žen a mužů. (...) Z tohohle překotného sociologického vývoje vznikla generace frustrovaných žen, které neměly čas na nic, trpěly pocitem viny vůči svým dětem, které často nedobrovolně odkládaly do jeslí.”
“Západní státy neprošly krvavou zkušeností budování reálného socialismu, a tak tam některé myšlenky, jejichž realizace se krvavě uskutečňovala za železnou oponou, přežily a upravily se do lákavých podob ochrany lidských práv, radikálního feminismu a genderových studií.”
“I náš právní systém jasně vnímá, že manželství je hlavně o dětech, a to, že existují bezdětné páry, účel manželství nijak neumenšuje. (...) Svazek osob stejného pohlaví nemůže nikdy naplnit tento základní účel manželství (...) Domníváme se, že se redefinicí manželství oslabuje, ba přímo znehodnocuje význam rodičovství.”
“Došlo ke změně obsahu školního vyučování, pohlaví přestává být jasnou biologickou kategorií, nahrazuje se pojmem gender, který si každý může vybrat podle toho, jak se cítí, a to už se toleruje i u dětí. Umíte si představit, jaký to zanechává zmatek v nastávající mladé generaci? Co z nich vyroste?”
“My se prostřednictvím rodičů setkali s touto diagnózou [problematikou transgender osob, pozn. aut.] už v první třídě jedné české základní školy, od té doby se o tuto problematiku intenzivně zajímáme. (...) Po stanovení tzv. genderové dysforie se už i nedospělým dětem podávají tzv. blokátory puberty, aby je pak mohli snáze “předělat” na opačné pohlaví. Je to obrovské zvěrstvo na dětech a zároveň obrovský byznys pro všechny možné výrobce těch blokátorů a následně hormonů, neboť si tím vyrábějí doživotní uživatele.”
Myslím, že nemá příliš významu se obsahem pomlouvačného pamfletu více zabývat, než jen poukázat, které myšlenky z rozhovoru byly označeny za "závadné". Zmíním však jedno: opět jsme svědky situace, kdy si někdo za své vyjádřené pochyby o genderové ideologii vyslouží mediální lynč. Jeho součástí je nátlak na redaktorku Cibulkovou, která rozhovor vedla, samotný časopis i Asociaci poskytovatelů sociálních služeb ČR, která se rozhovoru účastnila. Petice, protesty, udání. Smyslem není nic jiného, než onálepkovat, zostudit a výstražně dát prostřednictvím dopisu, sepsaného rozhořčeným pracovním kolektivem najevo, že nositelé podobných názorů mají být odborně i lidsky umenšeni. Odpusťe mi, ale nás co jsme zažili reálná 50. léta i normalizaci 80. let s každým rokem ubývá, a podobně ubývá i společného povědomí o zločinných praktikách komunistického režimu. Považuji za vysoce znepokojující, když sleduji, jak se opět uplatňují metody, o kterých jsme si po roce 1989 mysleli, že jsou věcí minulosti.
Psali jsme:
autor: PV
